Týden s vůní: Půvabný Irsai Valihrach

Vy jste ještě neochutnali víno od Valihracha? Jako byste ani nežili…

Jožka Valihrach představuje nejoceňovanějšího moravského vinaře současnosti a s velkou pravděpodobností i historicky (nechtějte po mě, abych to studoval). To on vozí z velkých vinařských soutěží medaile za nejlepší Chardonnay a sklízí celosvětový úspěch. To on se stal trojnásobným vinařem roku.

Zopakuji to ještě jednou - kdo neochutnal Valihracha je stejně mimo, jako člověk, který v Praze nechodí na Náplavku. Proč? Hrozí nebezpečí, že se s někým budete bavit o víně, a on/ona svoje názory podepřel/a tvrzením, že pije hlavně Valihracha.

Co vám touto člověk informací chce sdělit:

1) Ve vínu se fakt vyznám.

2) Nemám čas pít nějaké sračky, piji jen to nejlepší.

Ano. Jde o pózu. Ano. Jde o snobismus.

Co větou fakticky sděluje daný člověk:

1) Zvládám se ve vínu orientovat jen podle toho, kdo kde vyhrál jaké ceny.

2) Jsem zoufalec bez vlastního názoru.

Samozřejmě, že je Valihrach skvělý vinař a jeho vína jsou úžasná. O tom nemějte pochyb, přeci jenom dostal skutečně tolik cen, že už to nemůže být náhoda. Sám je to navíc úžasná osobnost, kterou má každý, kdo s ním přišel do styku rád. Jediné co mu lze vyčítat, je že se stal rukojmím snobů. Ale co proti tomu může dělat?

Jaká jsou jeho vína? Vždy úžasně voňavá. Jasný Valihrachův rukopis. Když si dáte skleničku tak vám rozvoní svět i náladu. Je to skutečná poezie. Když ochutnáte, tak druhým charakteristickým znakem je jemná skutečně hroznová chuť následovaná déle zůstávajícím pocitem, ne kyselosti, jak bývá prakticky u všech vína, ale hroznovým syrupem. Popsat to jinak, tak sklouzávám do velkohubého básnění.

Irsai Oliver je odrůda s maďarským rodokmenem. Dává lehčí krásně voňavá vína. Prostě materiál, který umí Jožka Valihrach opracovat do geniálnosti. Proto si raději od něj koupím tohle víno než jeho vlajkovou loď Chardonnay.

Irsai Oliver, zemské, Valihrach, 2009

Poměr cena výkon:  Valihrach se prodává za nesmysly. Irsai jsem našel těsně pod dvě stě korun. Co jsem pro to musel udělat? Zajet k šílenci, který prodává víno a propanbutanové lahve za železničním nádraží v Českém Krumlově. A bál jsem se (ne toho chlapa, ale o víno). Přeci jenom pět let staré bílé víno z Moravy... no risk to byl. Ale dopadlo to skvěle. Víno stále svěží a jak vonělo. Stačí ho jen dýchat.

Splněné očekávání: Čekejte vyvoněné víno, kterému prospěje velká sklenice, kde může co největším povrchem koketovat se vzduchem. Irsai přesně takhle zafungoval a mohl jsem se jím prodýchávat jako na nějaké aromateriapii.

Druhý den: Ta dochuť! Místo kyselosti (která je často i příjemná) mají vína od Valihracha syrupovost

Suché - sladké: Lehce sladší, ale ustál jsem to.