Jak staré víno pít? / Chateau Millet, Graves, 2009

Kolem vína existuje spousta předsudků a pověr, kterými se řídí téměř všichni. Třeba to, že čím starší víno, tím lepší. Ani to totiž neplatí.

 

Jedna z nejvlivnějších sommeliérek na světě, Jancis Robinson, která mimochodem napsala totální vinařskou bibli s názvem The Oxford Companion to Wine, v tom má naprosto jasno. Jen zhruba 10 procent světové produkce červených vín je pět let po nalahvování chutnějších než v prvním roce. A jen pět procent bílých vín. Deset let v láhvi už prospěje jen jedno procento vín.

Všechno ostatní víno časem ztrácí svojí kvalitu.

Vítejte v 21. století, kde si trh, žádá, aby víno bylo pitelné hned, zákazníci si nechtějí koupit víno, na které se musí nejdříve pět let dívat, než ho budou moci odšpuntovat.

Zrání vína v láhvi je totální magie, nebo vysoká škola chemická. Chuť vína se zlepšuje za určitých podmínek:

1. Ideální skladování (temno, stálá teplota kolem 8 stupňů,  žádný pohyb láhve)
2. U červených, nižší pH vína (typické pro Pinot Noir nebo Sangionese) nebo vyšší množství taninu (typické pro Cabernet Savignon a Nebbiolo)
3. U bílých vín pak vyšší kyselost
   
   

Co z toho plyne? Že prakticky normální smrtelník nemá na zrání vína vůbec vsázet, protože trefit všechny nutné podmínky je asi tak pravděpodobné, jako vyhrát v loterii nebo dostat přímý zásah bleskem dvakrát v životě.

Člověk ale může jít štěstíčku naproti. Nemá smysl pít vína stará deset, dvacet let, pokud fakt nevíte, co děláte. Ale pět let staré víno může být slušná jistota například u vín z Bordeaux, či severu Itálie (Toskánsko či Piemont). Jako například tohle víno z Lidlu, které jsem sehnal zhruba kolem 250 korun - Chateau Millet, Graves, 2009. Graves je můj tip, jde o podregion v Bordeaux, kde jsem zatím nesáhl na špatné víno.

Zráním má víno zjemnit a taky ztratit něco ze své ovocnosti, získat trochu víc oříškovou zeminou chuť. A zmírnit svojí kyselost a svíravost, což teda bývá u vín z Bordeaux dovážené do Česka, docela častý. Takže starší vína ve výsledku nemusí chutnat všem - nejsou tolik ovocné ani výrazné. Stejně tak pozor na moravské "archivní" bílé vína.

Chateau Millet, Graves, 2009

Poměr cena výkon:  Často se vlastně vůbec nevyplácí, záleží totiž na vašich preferencích. Starší víno bývá jemnější  a méně výrazné, ale zase komplexní.  Je v něm všechno v harmonii a vy si nad ním můžete přemýšlet. Zvažte jestli vám to stojí za 250 korun a více.

Splněné očekávání: Velmi mě tohle konkrétní víno potěšilo, bylo jemné, příjemné, dokonale pitelné samo o sobě. Nemusel jsem ho zajídat, abych se zbavil kyselého nebo jiného pocitu.

Druhý den: Hlavně mě opět přesvědčila apelace Graves, tedy víno ze stejně nazvaného podregionu v Bordeaux.

Suché - sladké: Příjemně vyvážené víno. Střed.