S německými víny je to v něčem podobné jako s jejich auty. Jsou kvalitní... Ale zdá se mi, že zatímco o těch autech to ví skoro každý, tak o vínech to stále lidé moc nevědí.
Slyšel jsem docela vtipnou teorii, že věhlas německým vínům utnula americká propaganda během druhé světové války, která vykreslovala Němce jako tlusté buřtožrouty (asi byste víno od takových otrapů taky nechtěli pít, že jo?).
Ať to bylo jakkoliv, před válkami byla německá vína skutečně velmi ctěná. Hlavní vinařské oblasti jsou doslova nalepené k francouzským hranicím. A posledních zhruba dvacet let si Němci skutečně zapracovali a vrácí se do středu pozornosti vinařského světa.
Jestli už tak dost kvalitním bílým německým vínům někdo kraluje, tak je to Riesling. A to nejlépe Riesling z Mosely.
Zkoumat jen tyhle rýňáky může být slušnou zábavou na celý život. Stylem a zpracováním se liší vinař od vinaře. Každý má svůj názor na to, jak by měl Riesling chutnat. Je to podobné jako, když jedete po Itálii a na každé zastávce vám udělají pizzu trochu jinak a je podle nich tou nejlepší. A Ryzlink rýnský je k tomu úplně ideální, tvárnou odrůdou, s kterou si vinaři můžou vyhrát. Víno tak může být suché a minerální, properlené, vyvážené, navoněné, sladké i přeslazené, a pokaždé je skvělé.
Tohle léto jsem si vyhradil téměř speciálně na německé rýńáky, abych se v nich trochu vyznal a našel v nich nějaký řád. Končím, tam kde jsem začal. Vypil jsem nejméně deset lahví různých cen, od různých vinařů a z různých oblastí, a nejsem schopen říct jediné uspokojivé vodítko nebo doporučení. Vím jen, že se pijou jako nic.
Na jednom ze specialistů na Rieslingy, vinařství Dr. Loosen jsem si ale potvrdil, že za kvalitou se u nich skrývá pilování vyváženosti a harmonie.
Riesling Kabinett, Blue Slate, Dr. Loosen, Mosela, 2014
Základní ryzlink od “sofistikovaného” výrobce, jak se Dr. Loosen nazývá, vyjde na 12 eur, což není tak špatná cena, když vám zbudou nějaké drobné po dovolené a máte to štěstí, že přestupujete na letišti ve Frankfurtu. Podle všeho šlo o rozumnou koupi. Průměrná cena je o euro vyšší.
Hrozny pochází z několika vinic v Mosele. Což by kde kdo asi vůbec neřešil, jde nakonec o víno z jedné oblasti, ale v téhle cenové úrovni je dobré vědět zcela konkrétně z kterého pole, svahu či kopce víno máte.
Tenhle Riesling se má projevovat výraznou mineralitou a broskvovou chutí. Moje zkušenost byla ale trochu jiná.
Víno bylo překvapivě sladké. Takové pití do cukrárny pro staré dámy. Trochu z něj až trnuly zuby, ale působilo načechraně, lehce a neomrzelo, protože skutečně za tím přílivem sladkých tónů zůstávala minerální dochuť a kyselkavost. Ač to zní skoro absurdně na papíře, to víno bylo vyladěné a vyvážené. Sladkost byla to první co vás zaplavilo, ale nebylo to jedinou zbraní.
Riesling Spatlese, Urziger Wurzgarten, Dr. Loosen, Mosela, 2014
Tenhle ryzlink patří k těm vůbec nejdražším, které jsem kdy pil. Přišel mě na 20 euro. Ale nemohl jsem odolat postavit proti sobě dvě vína od Dr. Loosen. Stále šlo i přes letištní nákup o celkem chytrou záležitost. V průměru lahev přijde na 22 euro.
Tenhle rýňák je z jedné konkrétní vinice - Wurzgarten, neboli kořeněné zahrady. Zdejší vína mají mít, jak už stát napovídá, exotické a kořeněné aroma.
Po všech stránkách šlo cítit, že jde o víno, kterému se věnuje mimořádná péče. Opět převládaly sladké tóny, vše bylo ale uhlazenější, jemnější a vytříbenější.
Exotické aroma jsem v chuti příliš neobjevil, u kořenitosti je to pak otázkou imaginace, pro mě to spíš byla medovost.
Co se ale vínu musí nechat je, že chutnalo božsky a hodně se lišilo od toho, co jsem původně čekal.
Žádné komentáře:
Okomentovat