Nedávná návštěva restaurace u Zběhlíků kousek za Litomyšlí, kde jsem měl zatím vždy jen ty nejlepší zkušenosti, mi uvízla v paměti. Tamního číšníka, typického “Panavrchního”, nejspíš rozmrazili po desítkách let. Z jeho servírování vína zavanul socialismus.
Evidentně jim v restauraci někdo pomáhal sestavovat vinný lístek. Vypadal rozumně a vína byla seskládaná chytře a vše tak lákalo si nějaké dát. O to víc zklamal právě číšník.
U stolu jsme se domluvili na růžovém vínu jako kompromisu k masu i rybě a objednali jsme si konkrétní lahev. Číšník bez jakéhokoliv komentáře přinesl sice růžové víno stejné odrůdy, ale v jiné jakosti. Když jsme ho na to upozornili, řekl, že: “jemu stejně víc chutná kabinetní než pozdní sběr, a že tak máme vlastně lepší víno.” Navíc prohlásil, že kabinetní víno má větší množství zbytkového cukru než pozdní sběr. To není pravda. Pustíte se do hádky s vrchním, když jste do restaurace zvaný a neplatíte?
A kromě toho se ani neobtěžoval vysvětlit, že nám přinesl víno od úplně jiného vinaře. Vyberete si BMW a dostanete sedan od Fiatu...
Tohle by se nemělo stávat, případně s pořádně šťavnatou omluvou a slevou. Začali byste se hádat, když neplatíte a jste zvaný?
Číšník sice zahrál takový ten cirkusácky týjátr, kdy jsem jakože hodnotil, jestli je víno dobré. Následně všem dolil, ovšem kromě mě. A nebyla to náhoda, u druhého vína to samé. Evidentně si ten, kdo ochutnává víno má následně vystačit s tou slzičkou, co mu nalil. Je to sice nejmenší prohřešek, ale dobře dokládá danou úroveň servisu vína.
Chybky se ale stávají i jinde. Například na etiketě vína od Lahofera. Na jejich Dornfelderu v pozdním sběru z roku 2012 se můžete dočíst, že má “příjemnou a hebkou tříslovinu” a vyniká “sytějšími taniny s jemnou dochutí”. Takže si můžete vybrat, protože taniny jsou tříslovina.
Jenomže tohle všechno jsou jen malé výtky, pokud bych to měl srovnat s Islandem, kam jsem se letos zajel ochladit. Veškerý alkohol super drahý. V restauracích stojí jedna sklenička nejotřesnějšího vína tolik co u nás skutečně dobrá lahev - začíná se na 300 korunách.
Pokud se rozhodnete pořídit si celou lahev v obchodě, tak musíte zavítat do státního obchodu, který má na prodej alkoholu monopol. Je jich jenom pár po celém ostrově, takže není výjimkou, že musíte jet desítky kilometrů po silničkách k tomu nejbližšímu. A někde otevírají v deset, jinde v jedenáct a nebo taky až ve dvě či ve čtyři. A opět někdy zavírají v šest, někde ve čtyři. Několik těchto státních obchodů bylo otevřeno jen na dvě hodinky denně.
Výběr se různí jak otevírací doba, ale jedním si můžete být jistý. Příliš velký není. V zapadlých obchůdkách je to sotva deset druhů bílého a červeného plus nějaké to šumivé víno. Ve větších obchodech už najdete solidní regál, ale nic co by zvídavější vínomilec neměl za pár měsíců prochutnané. Musím uznat, že jde většinou o reprezentativní vína, který dávají smysl. I to nejlevnější červené Gato Negro je chilský Cabernet Sauvignon, z kterého skvěle pochopíte základní charakteristiku červeného Cabernetu.
Je to ale jednoznačně vinařský konec světa, kde za jen trochu zajímavější lahev zaplatíte majlant. Rychle jsem si tam uvědomil, že v Česku je to vedle Skandinávie stále vinařské nebe.
Žádné komentáře:
Okomentovat