Zkoušeli jste si dát osvěžující skleničku u řeky? Pokud máte víno rádi, raději to nedělejte. Šance, že budete litovat a posrkávat kyselý patok je proklatě vysoká.
Horké letní dny přímo vybízí si zajít někam posedět na vzduch, ideálně ke stolu, který je v chladivém stínu stromu nebo pod slunečníkem. Jenomže právě v takové chvíli se naplno projeví český nešvar. Rozlévané víno je podřadné.
Když si ho dáte v lepším podniku, budou na vás koukat přes prsty, že jim zabíráte místo a daleko raději by místo vás viděli někoho kdo si umí poručit lahev. A tahle zpráva je nejčitelnější právě z rozlévaného vína. Bude velmi pravděpodobně kyselé, hnusné a předražené. I ve všech další podnicích bude rozlévané víno neumětelské a odfláknuté.
Byl jsem dost překvapený, když jsem se dozvěděl, že ve vinařském byznyse se vinaři předbíhají v tom, koho víno bude rozlévané. Pokud má vinař garanci, že jeho víno bude rozlévané slevuje z ceny. Proč? Rozlévaného vína se pije více než lahví. Prodá se ho více a co víc, je to nejlepší reklama, protože zákazník, kterému rozlévané víno zachutná, si ho spíše koupí i domů. Rozlévané víno proto představuje vinařskou vizitku podniku, která je pečlivě vyladěná.
Jenomže u nás tahle logika neplatí. A pokud si chcete dát někde skleničku musíte pečlivě vybírat.
Například na pražské Náplace u Palackého náměstí je to k uzoufání. Jistě, máte možnost si zajít do populárního “Na břehu Rhôny”. Jenže je tam většinou plno tak, že obsluha nestíhá, prodíráte se lidmi a je to celé vlastně jen nepříjemné. A vůbec ten model, že si tam člověk napumpuje sám víno z bag-in-boxů mi přijde bizarní. Nejde o to, že bag-in-boxy jsou podřadné, to ne. Jsou ale orientované na spotřebku a pro podniky, které nechtějí vína moc řešit. Na tom postavit vinárnu jde stejně proti smyslu jako ponožky v sandálech.
Zkusil jsem si proto dát skleničku bílého na jedné loďce kousek od železničního mostu, kde dělají hamburgery a chladí lahve vína. Nejdříve svítá naděje. Místo plastových kelímků vytahují elegantní plastové skleničky na víno. Vybral jsem si italské Chardonnay. Jestli může být nějaká odrůda pohodovou letní volbou, tak právě tahle. Jenomže výsledek byl typický. Hnusné, kyselé víno, které se prodává za 60 korun za 1,5 dc a vsází se na to, že když je to italské tak přece musí být dobré.
Proti proudu Vltavy za Vyšehradem jsem si proto skočil ještě na jednu skleničku v restauraci Podolka. Bílé rozlevané měli opět Chardonnay, tentokrát ale od moravského vinaře Kubíka. A opět za 60 korun jsem dostal další důvod k trénování. V chuti jsem mohl usilovně hledat nějaké pozitivum. Vonělo možná o trochu lépe než předchozí vzorek, ale chutnalo prakticky stejně. Nic z typické máslovosti dané odrůdy, jen kyselý patok, který ulpíval.
Problém je, že ta lahve se celá rozlije za 300 korun (pět krát deci a půl) a to co provozní předvádí je prostě jen nenažranost, kterou by si zákazník neměl nechat líbit, protože to víno má nákupní cenu kolem 60 maximálně 90 korun. Jedna až dvě skleničky zaplatí celou lahev a co víc je to víno, které by udělalo radost maximálně nějakému pobudovi, který se chce hlavně ztřískat.
Žádné komentáře:
Okomentovat