Rovnými nohami do zrádných vod francouzských vín!
 |
| Rychlá momentka než jsem lahev otevřel a nechal hodinku v klidu vydýchat... |
U galského kohouta moc neřeší pozdní sběry a výběry z bobulí. Daleko více je zajímá lokalita. Zatímco u nás je měřítkem kvality v podstatě nadosobní chemický rozbor cukernatosti a kyselinek, tak u Francouzů je kolektivní apelace daného regionu.
Vinaři si sami pohlídají mezi sebou kvalitu vína a pokud někdo vyrobí nějaké “dá-se-pražákovi”, tak mu nedovolí, aby se zaštítil jejich apelací, která je často o to víc patriotistická, že nese název městečka, kde žijí. A kdo by chtěl špinit jméno svého rodného města viďte?
Chiroubles je městečko s vinicemi v Beaujolais. Podle všeho malebné a krásné a taky nafoukané, jak se patří na Francouze. Jak jinak si vysvělit, že na oficiálních stránkách regionu se dočtete, že jde o krále regionu, a že vína z Chiroubles jsou tím nejlepším co Beaujolais může nabídnout, protože (samozřejmě!) mají to nejlepší podloží.
Jakákoliv láhev z Beaujolais se nevyhne ve srovnání s jejich mladým vínem - Beaujolais nouveau. Je to vlastně takové superslavnější Svatomartinské, které nepřichází na Svatého Martina ale v třetí čtvrtek v listopadu. Je to slavnost vína, kde se od čtvrtka do neděle nedělá nic jiného, než pije první víno daného ročníku. Na tuhle Beaujolympiádu je mým snem se někdy dostat…
No a co víc, vinař Georges Duboeuf se označuje jako otec mladého vína. Ne že by postup, jak urychlit výrobu vína objevil, ale vdechl mu současnou pompéznost. Georges je prostě marketingový mág a jeho Nouveau v Česku nekoupíte pod tři stovky. Což je dost na to, že Svatomartinské koupíte za 70 korun.
Georgesova odbočka - Jak to má tenhle vinař zmáknuté do detailu ilustruje příběh, který mi vyprávěl jeden obchodník s vínem. Každý rok má pro Nouveau novou etiketu, co jsem se díval, vždycky je skutečně rozkošné umělecké ztvárnění srovnatelné s hravým moderním uměním. A obchodníci dostávají kravatu se stejným vzorem. Abyste se pak netěšili, že ano, já bych ji taky chtěl!
 |
Samotné červené z Chiroubles má být tak lehké víno, že ho moje staromilská encyklopedie z roku 2000 doporučuje otevírat k chřestu. Vůbec jsem tak neměl představu co to na mě z lahve vyskočí. Ruku v ruce s lehkostí, způsobené malým množstvím třísloviny - trpké látky typické především pro červená vína, která vytváří na jazyku pocit “jako by tam bylo něco rozemletého”, jde i fakt, že víno se nedá moc dlouho doma sušit. Má se vypít do tří let podle vinaře, do pěti podle doporučení regionu.
To je také důvod proč jsem láhev koupil vloni ve slevě v Paříži za 12 eur a proč jsem si nadával, že jsem ji už dávno nevypil. A proč je víno tedy hned druhé v pořadí na blogu.
 |
| Já vím, já vím, skoro není co fotit. Přiznám se. Zapoměnl jsem blejsknout barvu Chiroubles, tak jsem to na poslední chvíli zkoušel napravit. |
Chiroubles 2010 od Georges Duboeuf
Poměr cena výkon: Jak jsem psal, láhev jsem sehnal za 12 eur, což už dneska vlastně není zase tak málo. Díky Česká národní banko! Dostal jsem za tu cenu docela milé Beaujolais. Jenomže to si umím sehnat daleko levněji. Výkon tedy dost slabý.
Splněné očekávání: Francouzsky komplikované. Víno bylo dobré. Ale tady je třeba být pevný a vytyčit si hranice. Vlastně nepřekročilo stín svého regionu. Daleko lépe chutnalo s jídlem, což uznávám, že je barbarské - zejména francouzská vína se dělají aby se pili se specifickým jídlem - ale já skutečně očekávám, že je víno dobré samo o sobě, ne s plnou pusou.
Druhý den: Muka, protože se nemůžu rozhodnout, jestli bylo skvělé nebo průměrné, jestli bylo květnaté nebo kyselé. Je to takové obojaké víno. Další Chiroubles mě to úplně nenutí koupit. A jestli tak jen proto abych zjistil, jestli tohle bylo přestárlé nebo ne.
Suché - sladké: Střed. Jinak si neumím vysvětlit, že bylo i kyselé i sladké.
Žádné komentáře:
Okomentovat