Týden po kavárnách: Zapomenutý Sicilián

Máš či nemáš rád jižanské vína? To je otázka, která rozděluje...

Bažil jsem si během týdne Malbecu, kdy mě vlastně i napadlo zažít si psát blog. A objevil jsem jaké víno je fakt tutovka i v sámošce na chatě. Takže tohle bude subjektivní text. Objektivní je toto: 88. Nebo jinde: 87 a nebo: tři z pěti. Číselné hodnocení vám v součtu nic neřekne. A ve výsledku kdo ví, jak je to s objektivitou…

Příběh začíná pátečním úprkem z Prahy pomalým rychlíkem, a menším hladem, který  jsem nezahnal jogurtem s rýží až by se mi boky kroutily… radostí, samozřejmě. Pádil jsem na oslavu v mé oblíbené kavárně-vinárně La Casa, ve Vysokém Mýtě. O ni napíši někdy příště, až se mi podaří vyfotit majitele, který měl tentokrát pěkný frmol, takže jen prolítával jako Leo Express na choceňském nádraží.

Na oslavě bylo dostatek všeho, co k pátečnímu popíjení vína patří - sýry, šunky, oříšky.  Všechno skvělé. Ale… plnokrevné jižanské víno, jako Nero D´avola, které jsem si vybral, umí trestat lehkovážnost a začátečnické chyby. Budiž to poučení, když jste tak hladový po dobré lahvi, že zapomenete na večeři, tak nečekejte hezké sny. Předávaly si mě ve snu úřednicí a jeden za druhým mi říkali, že se ukázalo, že jsem neudělal maturitu. Ale dost o mě.

Dámy a pánové, Nero D´avola

Italskými velikány trochu zastíněná odrůda se pěstuje převážně na jihu země. U sicilských vín se s ní setkáte často. Ale moc dalších informací jsem o ní ze svých knížkách nevytěžil. Jak je světem zapomenutá či opomíjená, tak je dobrá. Když jí chutnám, vždycky to ve mě probouzí pocit, že to je víno skoro s rozinek, než hroznů. Prý má hutnou dlouhou chuť. Já bych to nazval temperamentem. Už když k němu přivoníte, hned poznáte, že to bude síla. Když ho ochutnáte tak má daleko ke kyselejšímu moravskému červené. To víno s vámi zacvičí v dobrém. Rozlije a rotančí se vám v ústech blaho, které tady nebudu přirovnávat k ovoci ani ničemu jinému. Ale ručím za to, že poznáte, že víno pochází z úplně jiných podmínek než moravská, rakouská nebo i francouzská.

Nero D´avola 2011:

Poměr cena výkon: Nevím, přesně kolik stálo, můžu jen odhadovat. V obchodě víno za 200 korun? Senzační! V restauraci kolem 300? Úžasné! A myslím, že v takovéto cenové hranici se pohybovalo.

Splněné očekávání:

Když si dám sicilské nebo jižanské víno očekávám temperament, chci aby to byl dravec ve skleničce.  A tohle bylo přesně takové. Hlava se mi z té jízdy točila ještě i v noci.

Druhý den: Víno mělo 13,5 procenta, ale přejelo mě jako tahač převážející další tahače. Jednu lahev zvládám i sám, tady jsem se dělil a stejně… holt to není víno na lačno.

Suché - sladké: Pocitově spíše sladší.