Týden s návštěvou: Hi Hibernal

Dobře vím, že tady dominuje červené víno a na bíle tak trochu zapomínám…

To jsou pijácké období… Předloni jsem nemohl červené zhruba rok ani cítit a letos na něm ujížídím ještě v květnu. U mě to nemá nic společného s ročním obdobím (zima - červené, léto bíle), takže takové ty vlezlé články “ideální růžovka na květen” mě míjejí jak pocity lidí v koloně, když jedu na D1 v opačném pruhu.

Nechci ale vypadat na svém blogu, že si bílého nevážím. Znamená pro mě kus těch nejlepších chvilek. A vzhledem k tomu, že jak už jsem psal v minulém příspěvku, přijeli na víkend rodiče přítelkyně, a ty mi přivezli tři krasné lahve od skutečně malého vinaře Melchrta (ne že by to osobě jen skromně tvrdil, aby se mu lépe prodávali statisíce lahví), který má osazený hektar a půl vinice, bylo jasné, že prvním bílým na blogu se stane tento kousek.

Drahoslav Melchrt působí alespoň zprostředkovaně jako velký srdcař. Má etikety z kterých jde cítit, že je chtěl mít krásné (a taky svým způsobem jsou!) ale neměl na to si platit nějakého drahého profesionála. Stránky má v podobě upřímném stylu, chlapa co se hodně snaží, ale opět nejde o nějaké super vymakané stránky a dokonce mají i počítadlo návštěvníků. To už se moc nevidí. Neznám ho, nechci dělat rychlé závěry, ale působí na mě jako živnostník, co si většinu věcí dělá sám, a tak je limitován taky sám sebou.

Poctivě na webu doporučuje, aby potencionální zákazník sáhl především po Cabernetu Moravia 2013 pokud chce červené a po Hibernalu 2013, pokud chce bílé. Takže…

"Hi Hibernal!"

Hibernal je vyšlechtěná odrůda z Německa. A má rodokmen tak pestrý, že kdyby to byl člověk, točí o něm v České televizi 13. komnatu. Jen si to představte - Rodiče známý a slavný Ryzlink rýnský a zapomenutý Seibel 7053. Odrůda kterou vyšlechtil z kraje 19. století Francouz Albert Seibel, ve Francii se ji do roku 1950 celkem dařilo, pak ale šlechtěnce ve Francii zakázali a Seibel se vytratila do Spojených státech, kde si žije svým životem. To nejlepší co Seibel udělala, je že dala život Hibernalu. Svěžímu, kořeněnému vínču, kterému se daří v Německu (jde o to, že se neklepe zimou ani v -20 stupních) a u nás je velmi ceněno (lahev klidně za 300 korun - proč? Protože Hibernal!)..

Z dřívějška si pamatuji Hibernal pro svoje aroma, které skutečně jde nazvat kořeněné, ale spíše bych to popsal jako hroznové. Vím, že to zní podivně, ale málokteré víno chutná jako hrozna, které se normálně jí. A tohle je povědomé, jako kdyby stočili do lahve hrozna a dali vám je na stůl ať si loknete. Ale dočetl jsem se, že Hibernal je něco jako zrcadlo, spíše než svůj charakter odráží charakter místa kde byl vypěstovaný.

Hiberanal od Melrchta

Poměr cena výkon: Né, že bych se díval darovanému koni na zuby, ale víno se prodává za 150 korun, a lze ho pořídit i za 100. Přes známé… To je skutečně parádní cena a dostanete za to velice rozumné bílé víno, se kterým bude bez diskuze spokojení. Zejména ti co jsou na sladké, protože je to sladák. Já jsem spíš na suchary, takže poměr cena výkon je pro mě optimální, přesto bych asi nekoupil tři bedny do zásoby, protože máme v rodině cukrovku a já si nechci šlehat inzulín.

Splněné očekávání: Byl jsem překvapený. Od Hibernalu jsem čekal úplně něco jiného, ale nechal jsem se poučit, že to je odrůda, která může být stokrát úplně jiná. S tím nemám problém. Ale menší výtku mám. Přišlo mi, že výsledek je trochu “nepromíchaný”. Za prvé cítíte alkohol sám o sobě. Je to zcela subjektivní pocit a další lidi to necítili. Já zřetelně cítil řezavou složku co cítím i v tvrdém alkoholu, pak vás zalil sladký pocit, a ten ustoupil kyselejšímu konci. Nejsem vinař, nejsem schopen posoudit čím to je a jestli to není účel. Ale vždycky jsem to zažil u malých srdcařů - vinařů, kteří nemají tak dokonalou techniku a jsou domáčtější. Ještě mě napadá, že to může být síra, kterou se víno ustaluje, aby vydrželo. Nevím.

Druhý den: Je to lehké víno, má 11,5 procenta alkoholu, takže jsem byl druhý den jak rybička. Ale nechtějte po mně, abych poznal Hibernal popaměti, podle téhle lahve. Odrůda byl pro mě dost ztracená, neprojevovala se. Klidně to mohl být jakákoliv jiná odrůda a nic bych neřekl a etiketě věřil.

Suché - sladké: Slušně sladké.