Půl litříky z pražské Troji

Štíhlé linie láhví z Vinařství svaté Kláry patřící pod pražskou botanickou zahradu, mají o třetinu menší objem, než klasiky. Slibují vzácnější zážitek, ať co do množství, tak i kvality a ceny.

A samotným zážitkem je už samotný fakt, že si užíváte víno, které pochází z pražských svahů. Minimálně to pobaví. Patrioti můžou cítit zadostiučinění a radost z případné vinařské soběstačnosti.

Z pražských historických vinic se uchovalo jen velmi málo, přesto i tak je celkem na výběr. Kromě svaté Kláry, ještě je zde ještě v Troji sousední Salabka, u Hradu funguje Svatováclavská vinice a na Grébovce taky najdete místní víno. Vypátral jsem ještě vinohrad v Modřanech, ale nikde jsem neobjevil, jestli si tam může koupit víno člověk z ulice a vlastně ani nevím, jestli se tam nějaké réva aktuálně pěstuje.

Růžové z Modrého Portugalu jsem zatím ještě neochutnal. Možná další týden.

Vinařit na svaté Kláře je luxusní práce. Nejde o žádné nekonečné lány, na které člověk kouká a říká si, jak se tohle proboha sklízí. Naopak zde jsou úhledné řádečky, skvěle osázené, skvěle popsané a skvěle navázané na vodící dráty. Aby taky ne, vinohrad slouží jako vzdělávací. Každý se sem může přijít podívat na to jak vypadá jaká réva, a jak se váže a prostříhává. A k tomu tne úžasný výhled na Prahu a někde tam daleko pod nohami pendlující autobusy do ZOO. Chci tím říct, že tady se klade důraz ne na výdělek, ale na to aby se všechno dělalo správně.

Je to na vínu znát? Podle mě ano.

Půllitříková láhev je prostě chuťovka. Jde o raritu a odlišení se od ostatního zboží. I když označit to čistě za marketing asi také není úplně vhodné. Přeci jenom ta hubená lahvinka není tak lákavá, jako klasická vyboulená sestřička. 

Neronet, České zemské víno, svatá Klára, 2011

Odrůda Neronet byla vynalezena v České republice a její účel je dost prozaický. Jde o barvířku, která relativně brzo, čímž se snižuje nejistota, že by sklizeň dopadne špatně. A barvířka se říká révě, u které je důležité aby měla hezkou barvu, na chuť se nehledí. Barvířka se totiž smíchá s nějakou šťavnatější odrůdou. Neronet je proto teoreticky v chuti neutrální. Čím více nijaký, tím pro vinaře lépe.

Evidentně se ale Neronetu daří na pražských svazích. Neodpustili si ho vysázet tři ze čtyř vinařství, přitom na Moravě jde jen o okrajovou záležitost.

Na svaté Kláře tuhle barvířku citlivou péčí vycvičili do šampiónky. Nechali jí, jestli si dobře pamatuji, celé dva roky v dubových sudech. A výsledek je perfektně odladěný.

Hned první čeho si po nalití do sklenice všimnete je perlení. To víno je po skoro pěti letech, z toho dva roky louhující se v dřevě, stále živé a mladé! A vůně to jen potvrzuje. Svěží, jarní. Osobně mi to připomínalo les. Mechový palouček, kde všechno vyzařuje panenskou přírodou a kam by si člověk nejraději lehl a jen to všechno vstřebával. Tohle mám na vínech rád! Odkazují na to, že jejich hlavní ingredience jsou slunce, země, déšť a čas. Na skvělém vínu to má být znát. 

V chuti hraje prim učebnicová práce barikového sudu. Dva roky ležení v dubu je hodně dlouhá doba, a to i pro některá španělská a italská vína. Výsledkem není přehnaná whiskey chuť, ale lehká vanilka. Čistá krása, protože vanilka se skvěle doplňuje s hroznovou a trochu nevýraznou chutí Neronetu. Harmonie.

Poměr cena výkon: Za 280 korun dostanete nekompromisní víno. Podle mě stále neskutečný výkon k téhle částce. V zahraničí si za to nestydí říct více.

Splněné očekávání: Doufal jsem, že ochutnám pedantskou, pečlivou práci. A výsledek mě ohromil.

Druhý den: O téhle práci s dubovým sudem by se měli psát bakalářské práce

Suché - sladké: Pocitově spíše sladší, přesto suché.

Cuvée Klára, 2014

Z čeho je tohle víno smíchané? Prý ze všech bílých odrůd, které v Troji pěstují. A rozjelo se vypočítávání od Tramínu červeného až po Rulandy. A výsledek opět není vůbec špatný. Je třeba vědět, co člověk od bílého vína očekává. Pokud výraznou osobnost, což já chci od červeného, tak tady úplně spokojení nebudete, pokud ale chcete aby podtrhlo náladu dne, nebo jí zlepšilo a nemusí nutně představovat požitek, který si žádá vaší pozornost, tak tohle víno svůj účel splní.

V chuti je nejvýraznější Tramín, aby také ne, když jde o tak dominantní kořeněnou odrůdu. Ale stále jde o lehké bílé víno, které se skvěle doprovází třeba sobotní odpoledne. Pokud Kláře budete věnovat pozornost, je v ní dost zajímavého. Pokud budete chtít jenom záminku k setkání a povídání, tohle víno určitě nebude rušit.

Poměr cena výkon: Šlo o nejlevnější víno z vinice svaté Kláry. Za 160 korun přesto dostane cuvée trochu netradičně z mnoha odrůd a výsledek překvapivě nedopadl jak rizoto ze zbytků na konci týdne. Víno tak rozhodně nepůsobí. Je harmonické a sebevědomé. Přesto to není takový vytříbená bomba jako červený Neronet.

Splněné očekávání: Dostal jsem vlastně přesně to co jsem čekal. Víno bude asi tím, které tam nejčastěji rozlévají, protože je cenově nejdostupnější a přesto nejde o žádný okatý kompromis ceny a kvality.

Druhý den: Baví mě jak upozadili Tramín, protože často mi jeho chuť po chvíli leze na nervy.

Suché - sladké: Suché.