Jak si vybírat Chardonnay?

Chardonnay je nejznámější  a nejvíce konzumovanou odrůdou vína. Prakticky všude, kde se snaží o víno, nesmí tahle odrůda chybět. Můžete si dát kanadskou šardonku, šardonku od Tarer, a našel jsem i Chardonnay z Afgánistánu. V celé té záplavě vín existuje jedno počáteční kritérium. Máte rádi víno na dubu nebo ne?

Barik, Barrique, Oaked, Reserva, na dubu. Existuje spoustu různých výrazů, které vlastně uvádějí jedno. Jestli víno nějaký čas leželo v dubových sudech. Z bílých odrůd se právě Chardonnay nejlépe snoubí s dřevem, které do chutě proniká. Proč? Protože umí být jemné, jeden by řekl až nudně nevýrazné, a příchuť  po “whiskey” mu jedině pomůže. Ale samozřejmě se na to dá dívat z dalších úhlů:

Historicko-nostalgický:

Než svět objevil nerezové tanky, víno se prostě muselo ráchat v dubových sudech. Spousta vinařů prostě jen dodržuje tradice.

Ekonomický:

Dubové sudy jsou drahá záležitost a časem dřevo už tolik “nepouští”, takže se musí kupovat nové. Napsat na etiketu “Barrique” tak znamená oprávněný důvod proč víno prodávat dráž.

Dlouhověký:

Třísloviny jsou důležité látky, pokud chcete, aby víno časem zrálo a zlepšovalo své vlastnosti. Třísloviny se v bílých vínech moc nevyskytuje, pokud tedy nezrají v dubových sudech. Dřevo totiž tříslovinu obsahuje a do vína pouští.

Chuťový:

Whiskey příchuť, kterou sud vínu dá, spousta lidí miluje.

Vzal jsem proti sobě dvě obyčejnější Chardonnay. Jedno barikové a druhé ne. A zkusil jsem si je srovnat.

Nebarikový

Chardonnay, Morava, Botur, 2013

Poměr cena výkon:  Nákupní cena kolem 130ti korun. Za tuhle cenu dostanete víno, které zaútočí na dvě fronty: je sladké a hodně kyselé zároveň.  Mě to ve výsledku trochu dráždilo žaludek.

Splněné očekávání: Ovocné, plné víno, které vytváří pocit sladkého vína, přestože je suché a obsahuje poměrně velké množství kyselin. Na mě až trochu moc agresivní.

Druhý den: V chuti klasika. Žádná fantazie ani problém. A vlastně zbytečně agresivně kyselé.

Suché - sladké: Sušší.

Barikové 

Chardonnay, Francie, Joseph Castan, 2012

Poměr cena výkon:  Víno kolem 150ti korun. Velmi snadno pitelné, nezůstává po něm žádný blbý pocit v ústech. A tady se ukazuje, že mě osobně, subjektivně, chuť dubu ve víně někdy sedí. Takže i s poměrem cena výkon jsem velmi spokojený.

Splněné očekávání: Jsem spokojený. Jde o víno, které mě baví pít samotné i k jídlu, když nemám potřebu nějak složitě vymýšlet a kombinovat pití s jídlem.

Druhý den: Bezpečná koupě pro bariko-milce.

Suché - sladké: Sušší.

Víkendit stylově s Chardonnay

Připravuji se na další velkou ochutnávkou jízdu - Chardonnay z různých koutů světa. A tak si příjemně osvěžuji od puberty zažitý víkendový režim. Popíjet Chardonnay..

Jde o stoprocentně nejslavnější bílou odrůdu vinné révy, která se pěstuje snad úplně všude.
Výhody? Za málo peněz můžete narazit na slušné, pohodové vína. Nebo můžete vyzkoušet jak se liší vinařské umění po celém světě.

Nevýhody? Někdy je téhle odrůdy až moc. Je nenáročná, lehce pitelná masovka. Takže se nemůžete divit že vznikají hnutí jako ABC - anything but Chardonnay.

Proč dělají v Rakousku známější Riesling? / Riesling, Willi Brundlmayer, 2013

O Rakouském Rieslingu, stejně jako o Veltlínském zeleném, se začínají dovídat i hodně žízniví Američané, kteří pokud nepředběhli Francouze v pití vína na hlavu, tak to brzo udělají. Proč se rakouské vína objevilo na jejich mapě, když ta naše stále zatím pořádně ne?

Na položenou otázku nelze z Prahy odpovědět z pozice nezávislého pozorovatele. Moravská vína jsou skvělá, stoprocentně mají na to, aby získaly globální věhlas, přestože…

...se tedy podle všeho slušně podvádí s hrozny, které se dováží dál z východu.

...když už moravský vinař jede do světě, tak aby si pak mohl na láhve nalepit, že vyhrál degustační soutěž, spíš, než že by jel vína prodávat.

...produkujeme snad nejdražší hrozny na světě. Jak jinak si vysvětlit, že se někomu vyplatí vozit hrozny s Francie a tady z nich dělat víno?

Kromě tohoto kritizovaného chování, které se plus mínus bude objevovat snad v každé zemi (alespoň tedy si myslím) se mi zdá, že je tady ještě jeden problém. Perspektivou Steva Jobse by se dalo říci, že většina našich vinařů neusiluje o co nejlepší vína. Nesnaží se udělat dokonalé víno. I když by samozřejmě nesouhlasili. Dělají víno po svém. A z rakouských vín jde více cítit, že se fakt snaží udělat harmonické, vybalancované víno.

Tenhle Riesling, který jsem dostal darem, je toho jasným důkazem. A navíc ještě dokládá, že přestože se snaží být světový, neznamená to, že přestává být rakouský. Ten typický vjem, že se víno v ústech rozvoní a začne hrát sladkými tóny, ve vínu zůstal. Navrch ale přidali i jemné minerální perlení, které svět tak miluje na německém Rieslingu. 

 

Riesling, Willi Brundlmayer, 2013

Poměr cena výkon:  Víno jsem dostal darem, takže se mi jeho výkon trochu hůře posuzuje. Každopádně účel splnilo, protože mě tahle pozornost dojala:)

Splněné očekávání: Velmi spokojený s výsledkem. Plně odpovídalo mému očekávání - kvalitní bílé víno, které udělá radost.

Druhý den: Mám v hlavě tu rakouskou paličatost s jakou se víno v ústech “rozjede” a jemné perlení ve skle, které dodalo nápoji pocit živosti.

Suché - sladké: Sušší.

Proč pít Riesling?

Cestou po jižní spojce jsem zaslechl reklamu s touhle pasáží: “Německo, Rakouské a Švýcarské…” a už jsem měl jasno. Rieslingy! Auta, asfalt, svodidla, všechno zmizelo a mě zůstal jen úsměv a přede mnou se zhmotnila sklenička. Jasně, asi je už trochu za hranou mít podobné stavy, při poslechu spotu na německý filmový festival. Jen prostě nechápu, že takhle ulítlí na Riesling ještě nejsou všichni.

Víte co je nejdražší bílé víno na světě? Ne není to francouzské. Burgundské víno je až na druhém místě. První patří německému Rieslingu. A třetí místo na žebříčku nejdražších bílých vín opět patří Rieslingu z Německa, z vinařské oblasti Mosela.

Těch důvodů, proč je aktuálně Riesling, nebo u nás Ryzlink Rýnský, nejoceňovanější odrůda, je určitě hodně. Například pokrývá celou škálu od super suchých vín, až po super sladká a většinou, je to geniální víno. Mně na něm osobně baví dvě věci, které se doplňují. Ještě kolem není takový ten snobismus. Málokdy uslyšíte, jak si tlustý zátylek, který se živí na pomezí podnikání, mafie a politiky, objednává k večeři s blondskou “německý ryzlink”. Spíš si dá něco francouzského, aby dal najevo, že chce to nejlepší. A proto, že kolem Rieslingu ještě není tahle aura, za dobré peníze většinou koupíte víno, které je špičkové kvality. Zvláště u německých láhví je to jistota.

Takže, když jsem si mohl chvilku posedět ve Vinografu, udělal jsem si malou exkurzi po Rieslingách.

Začal jsem Německým:
 

Lisa Bunn, Riesling vom Rotliegenden trocken 2012

Zemĕ původu:Německo Vinařský region:Rheinhessen Sladkost:suché/brut Typ vína:Bílá vína

První pocit z vína? Tohle bych mohl pít pořád. Minerálnější, čímž se snažím říct, že spíše než po nějaké ovoce, máte v ústech pocit trochu jako při ochutnávání pramenů ze zřídel. Pak se ale začne objevovat sladkost a subjektivně v ní každý může objevit nějaké ovoce. S Rieslingem se většinou nejčastěji pojí chuť jako po jablkách… Hlavní kouzlo spočívá v harmonii. Přesně o tohle jde vinařům, kteří chtějí udělat dokonalé víno. O vyváženost a souznění. A tady šlo o čistou, jemnou práci.

Rád si dám zase.

Pokračoval Rakouským:

Bründlmayer Josef, Riesling Steingraben 2013

Zemĕ původu:Rakousko Vinařský region:Kremstal Sladkost:suché/brut Typ vína:Bílá vína

Oproti předchozímu Rieslingu měl tento výraznější střed. Fáze, kdy se vaše chuťové buňky vzpamatují z šoku, že je spláchne směs alkoholu, kyseliny, cukru a taninů. A když se vzpamatují, začne se v ústech rozehravát sladší tóny a za nimi chuť, kterou moje kamarádka označila za “takovou olejnatou”.

Pořád je to super víno, hodně nad standardem bílých vín, co vám nalijí normálně.

A zakončil to Českým:

Kraus, Ryzlink rýnský Klamovka 2013

Zemĕ původu:ČR Vinařský region:Mělnicko Sladkost:suché/brut Typ vína:Bílá vína Odrůda: Rýnský ryzlink-Riesling,

Severně nad Prahou, na Mělnicku, se révě docela daří. Zejména odrůdám, kde nevadí, že víno je spíše kyselé než sladké. A zde je Riesling zcela milosrdný. Takže za normálních okolností, by se dalo nad tímto vínem spokojeně vydržet, ale ne když jsem před ním měl lepší kousky z Německa a Rakouska. Hlavní problém spočíval v tom, že to bylo twix víno, tak říkám tomu, že jakmile víno ochutnáte, nejdříve chvilku máte pocit, že je to nějaké a najednou bum a po chvilce je ústech víno jiné. V první vlně bylo víno sladké, v druhé jenom kyselé.

Takže jsem se vrátil zpět k první skleničce.

Srovnání stejné odrůdy z různých regionů je skvělé pravě proto, že můžete poznat, v čem se liší. A co vám vyhovuje nejvíc.

Týden s Rieslingem

Máte za sebou skutečně hodně špatnou zkušenost s vínem? Opili jste se, neděli jste o sobě nevěděli a v pondělí jste našlapovali stejně bolestivě, jako kamarádka, co doběhla půl maraton?

Jak získat znovu chuť na víno? Klidně tomu dejte svůj čas… Jenomže, když se snažíte plnit blog o víně, musíte se trochu nakopnout. A tak jsem zašel do Vínografu na Senovážném náměstí, pobavil se o půl maratonu s dobrou kamarádkou a postupně jsem ochutnal tři Rieslingy. Z Německa, z Rakouska a z Česka.

Rieslingy jsou stejně nejlepší bílá odrůda a nejlepší na tom je, že i super vína máte za celkem slušnou cenu…

Během týdne přinesu srovnání tří zmiňovaných Rieslingů.

Peklo ve skleničce

Původně jsem chtěl ukázat, jak si vždycky jde vybrat chytré víno, i když jste na veselce, kde je vinný lístek velmi tradiční. Někdy to ale prostě nejde a člověk by si měl raději objednat sklenici piva a “vinaření” s láhví bílého na stole si raději odpustit. Proč?

1) Ať se na mě žádný milovník středověkých rytířských řádů nezlobí, ale jakmile se výběr láhví na akci skládá hlavně z templářských sklepů, chybí zde fantazie, informovanost o vínu a je to první jasný signál, že je lepší zakotvit u pípy.

2) Když si nedáte pokoj, a raději než láhev vína zkusíte víno stáčené do džbánku, které voní hodně jako Pálava, mimochodem asi nejvíc padělané sudové víno u nás, ale zároveň má jít o Tramín červený, tak si dejte hodně velký pozor jak chutná. Tohle chutnalo hodně vodově, nevýrazně, a struktura na jazyku moc neodpovídala vínu. Takže se šlo dál.

Barva přicmundnuté vody, takový je stáčený Tramín.

3) Pro takového dle otravu, jakým jsem byl já, se našlo něco speciálního: Víno Mikulov, Sauvignon blanc, bez ročníku, vyrobeno z francouzských hroznů.

Výlet po vyhlášených vinicích... mě tedy provedli bolehlavem.

Zní to bezvadně ne? Francouzské víno za bezva českou cenu. A navíc se dočtete zhruba tohle: “...tradiční výrobce vín, Vám přináší prostřednictvím kolekce Limited World Wine Selection výlet po vyhlášených světových vinicích”. Wow! Pecka! Jenomže… jaksi se nikde nedozvíte po jakých vinících. A že jich je ve Francii hodně a většina stojí za napsání na etiketu. Když se s ní nechlubí, něco nehraje. Stejně tak jako, když nenapíšou ročník sběru hroznů. Ve výsledku to může být marketingově navoněný patok z levně nakoupených hroznů. Což taky byl a já ho musel dorazit do dna..

Člověk se pak nemůže divit, že celý druhý den proleží totálně zničený a lituje, že si nedal pivo..

Slavnosti na venkově na vlastní kůži

Ne vždy si můžete vybírat víno jen podle svého vkusu. A to je tento týden i můj případ. Dnes se se mnou počítá na roztomilé akci na venkově. Nemůžu po chtít po městečko-vesničce s tři sta obyvateli chtít, aby na jejich slavnosti servírovali vína, z kterých bych šel do kolen. Jednoduše by si je tam nikdo nekoupil a pravděpodobně by byla podezřelá i mně.

Jak si vybrat, co pít v takových příležitostech? Dnes tuhle otázku prozkoumám. Vyzkouším vinnou nabídku a zkusím najít alkohol, ke kterému se uchýlit.

Jak staré víno nepít? / Valihrach Neuburské 2009

Mdlé, vyčpělé a nudné. To si piště, že si každý z nás už takové víno koupil. Mohlo být prostě jen hnusné, a nebo už bylo za zenitem. Kdy se vínu raději vyhnout?

Pokud si nechcete život nějak výrazně komplikovat, nekupujte moravské víno zhruba straší jak tři roky. A to i přesto, že si naši vinaři často hodně věří a mluví o dekádách. Jasně, že si myslí, že jejich vína jsou minimálně stejně tak dobrá, jako ty od frantíků či taliánů. Ale co se týče možnosti archivace, tak je to spíš přání než realita. Nemluvě o tom, že ani většině bílých francouzských a italských vín pět let v láhvi neprospěje.

Jasně, že to neplatí vždycky a třeba bílá ledová vína přežijí hodně. Jde o poměr cukru, alkoholu a kyselin. A tady to moravským vínům moc nehraje.

U Jožky Valihracha, vinaře s téměř legendárním renomé, jsem tak vsázel na to, že si hlídá co se kde od něj prodává. Neuburské moravské zemské víno z roku 2009 jsem sehnal v obchůdku, který prý sám zaváží. A bylo v něčem podobné s prodavačkou za kasou. Vzdalo to…

Nevěřil jsem tomu jak fádní, nijaké víno to bylo. O to blbější bylo, že jsem ho přivezl k rodině se slovy, že by mohlo být fakt dobré. A pak to obřadně otevřu, přivoním a vím, že je to průser.

Zátka už byla dost nacucaná, víno ztratilo hodně ze své vůně a v chuti je přesně takové. Kyselina, která hraje důležitou roli v tom, jak víno působí živě až nešla vůbec v chuti najít. Sladkost šla rychle do hořka. Prostě děs.

Prostě pět let stará vína nemá smysl kupovat. Nevíte, jak a kde je skladovali, nevíte jak moc si vinař věří a jak moc se chce vín už prostě jen zbavit a neprodělat.

A jaké starší víno se dá pít? - jeden tip.

Neuburské moravské zemské, Valihrach, 2009

Poměr cena výkon:  Vyhozené dvě stovky.

Splněné očekávání: Velmi nepříjemné překvapení.

Druhý den: Pamatuji si tu ubohou plytkost, kterou jsem dostal za cenu super vína. Škoda peněz.

Suché - sladké: Nijaké.

Jak staré víno pít? / Chateau Millet, Graves, 2009

Kolem vína existuje spousta předsudků a pověr, kterými se řídí téměř všichni. Třeba to, že čím starší víno, tím lepší. Ani to totiž neplatí.

 

Jedna z nejvlivnějších sommeliérek na světě, Jancis Robinson, která mimochodem napsala totální vinařskou bibli s názvem The Oxford Companion to Wine, v tom má naprosto jasno. Jen zhruba 10 procent světové produkce červených vín je pět let po nalahvování chutnějších než v prvním roce. A jen pět procent bílých vín. Deset let v láhvi už prospěje jen jedno procento vín.

Všechno ostatní víno časem ztrácí svojí kvalitu.

Vítejte v 21. století, kde si trh, žádá, aby víno bylo pitelné hned, zákazníci si nechtějí koupit víno, na které se musí nejdříve pět let dívat, než ho budou moci odšpuntovat.

Zrání vína v láhvi je totální magie, nebo vysoká škola chemická. Chuť vína se zlepšuje za určitých podmínek:

1. Ideální skladování (temno, stálá teplota kolem 8 stupňů,  žádný pohyb láhve)
2. U červených, nižší pH vína (typické pro Pinot Noir nebo Sangionese) nebo vyšší množství taninu (typické pro Cabernet Savignon a Nebbiolo)
3. U bílých vín pak vyšší kyselost
   
   

Co z toho plyne? Že prakticky normální smrtelník nemá na zrání vína vůbec vsázet, protože trefit všechny nutné podmínky je asi tak pravděpodobné, jako vyhrát v loterii nebo dostat přímý zásah bleskem dvakrát v životě.

Člověk ale může jít štěstíčku naproti. Nemá smysl pít vína stará deset, dvacet let, pokud fakt nevíte, co děláte. Ale pět let staré víno může být slušná jistota například u vín z Bordeaux, či severu Itálie (Toskánsko či Piemont). Jako například tohle víno z Lidlu, které jsem sehnal zhruba kolem 250 korun - Chateau Millet, Graves, 2009. Graves je můj tip, jde o podregion v Bordeaux, kde jsem zatím nesáhl na špatné víno.

Zráním má víno zjemnit a taky ztratit něco ze své ovocnosti, získat trochu víc oříškovou zeminou chuť. A zmírnit svojí kyselost a svíravost, což teda bývá u vín z Bordeaux dovážené do Česka, docela častý. Takže starší vína ve výsledku nemusí chutnat všem - nejsou tolik ovocné ani výrazné. Stejně tak pozor na moravské "archivní" bílé vína.

Chateau Millet, Graves, 2009

Poměr cena výkon:  Často se vlastně vůbec nevyplácí, záleží totiž na vašich preferencích. Starší víno bývá jemnější  a méně výrazné, ale zase komplexní.  Je v něm všechno v harmonii a vy si nad ním můžete přemýšlet. Zvažte jestli vám to stojí za 250 korun a více.

Splněné očekávání: Velmi mě tohle konkrétní víno potěšilo, bylo jemné, příjemné, dokonale pitelné samo o sobě. Nemusel jsem ho zajídat, abych se zbavil kyselého nebo jiného pocitu.

Druhý den: Hlavně mě opět přesvědčila apelace Graves, tedy víno ze stejně nazvaného podregionu v Bordeaux.

Suché - sladké: Příjemně vyvážené víno. Střed.

Není to víno náhodou starý?

Tenhle týden jsem se zaměřil na jeden ročník, konkrétně 2009.

Může být víno z tohoto roku už staré?
A jak se pozná, že je staré?

Otevřel jsem si jedno červené víno z Francie, z Boardeauxské apelace Graves a jedno moravské bílé víno, od skvělého Jožky Valihracha. Jedna lahev v ročníku 2009 bylo fantastická a druhá už připomínala atletickou soutěž seniorů. Dostali jste všechno, co od toho čekáte, ale tak nějak vyšuměně.

Během zítřka sepíšu postřehy.