Modrý
Portugal patří do kategorie odrůd, které vám přistane na stole, když si
objednáte “flašku červeného” na nějaké řechtandě v sokolovně. Ve
vzpomínkách mi zavání kyselým patokem, který svírá žaludek v pěst, barví
zuby a ukládá rozjařené opilce k spánku v příkopě. Jak tedy chutná
opravdu dobrý Portugal?
Vybírat
vína podle toho jestli jsou jakostní, či přívlastková je jedna cesta
vycházející z germánské tradice měřit cukernatost hroznů při sklizni.
Slušně se v našich končinách taky podařilo rozjet apelace. Ty mají
garantovat, že víno je typické pro svůj region, jako to dělají Francouzi
či Italové. U nás jde o vína originální certifikace, se zkratkou VOC.
Vážně, nedávno to bylo pár vinařství na znojemsku a teď už jsou hotová
armáda. Podívejte sami.
Pokud
se rozhodnete pro vína VOC, máte několik věcí jistých. Jde o sdružení,
do kterého se vinaři přihlásí dobrovolně a sami si následně schválí,
jestli je kvalita dostatečná. Víno tedy projde předvýběrem. Má jít jen o
typické odrůdy pro daný region odkud vinař je a samotná odrůda má být
sbírána na tratích, které odráží ve své révě, to čím je kraj specifický.
Vaše očekávání by tak právoplatně měla být na koupenou láhev vysoká. S
tím se nutně pojí i další jistota - jistota, že víno bude dražší. Proč
by to jinak vinaři dobrovolně podstupovali, že ano.
Modrý Portugal není odrůda, z kterého by vznikala nějaká velká, slavná vína. Svět si ji necení tolik jako Cabernet Sauvignon nebo Rulandské modré. Po pravdě ve světě se o této odrůdě ani moc neví. To ale neznamená, že je Modrý Portugal provinční, vždy špatné víno.
Naopak
dobrý Modrý Portugal pro mě představuje skvělou volbu, když je
sychravější, podzimní den a chci se zahrát, rozproudit a pookřát. Když
je to dobře provedené víno, tak předvádí důmyslnou hru chutí, záhadu,
které chcete přijít na kloub.
Záhada
spočívá primárně v tom, že voní zkysle. Uvědomuji si, že to nezní jako
dobré marketingové lákadlo, ale je to tak. Jenomže to zkyslé evokuje
syrové víno, které působí autenticky, jako by se to nedělalo nějak
průmyslově ale šlo o “víno jak od maminky”.
I
v chuti se nejdříve ponoříte do kyselejší první vlny, která vybičuje
chuťové buňky. A dobrý Modrý Portugal je v druhé fází pohladí, sladší,
kořeněnou druhou vlnou. Objevovat tu druhou složku vína, je i o vlastní
náladě. Portugal tak může různě chutnat podle toho, jak se sami cítíte.
Modrý Portugal VOC, Vinařství Syfany, 2011
Poměr cena výkon: Na
e-shopu vinařství stojí 250 Kč, v Praze, u obchodníků, na něj narazíte
podle mě i daleko dráž. A víte co? Mě to víno za to stálo. Když už mám
vzpomínat na české venkovské tancovačky a Modrý Portugal, tak ať jde
skutečně o kvalitní láhev. V tomhle případě nemám chuť šetřit.
Splněné očekávání:
Vinařství Syfany se tohle v-ó-céčko skutečně povedlo. Když otvírám
Modrý Portugal, vždycky tak trochu čekám, že to bude jen kyselé červené
barvivo, ale tohle je fakt komplexní víno.
Druhý den: Zase
někdy, Modrý Portugale. A jsem zvědavý, co dalšího ve vinařství, jehož
jméno mi spíš připomíná nějakou drogérku z výrobního družstva, dělají za
parádu.
Suché - sladké: Střed.
Žádné komentáře:
Okomentovat