Základní předvýběr každého vína, po kterém nechci lupat ibuprofeny, je prostý. Podívám se, jestli je na něm ročník. Proč to není pozérství?
Filtrovat vína podle toho, jestli na etiketě je ročník sklizně nebo není, se mi vyplácí. Jednoduše vím, že si nekupuji žádný časosběrný dokument. Vinař se vypsaným ročníkem sám vzdává možnosti smíchat blafy, co by jinak neprodal.
Prostě nevěřím, že by někdo chtěl míchat ročníky k dobru konzumenta. V podobné disciplíně kde se míchají různé odrůdy, aby výsledek získal lepší vlastnosti, většinou moravští vinaři propadají. Moc dobrých moravských cuveé jsem nepil.
Zpátky na zem a k dnešnímu vzorku s bílo-nudnou etiketou. Rulandské šedé je skvělá, starodávná odrůda z Burgundska. Nejzajímavěji se jí daří v Itálii, kde z ní brousí skvosty, kyselejší víno s ovocným nádechem.
Rulanda od Valtic je vedle toho uniformní. Je jako zoufalý kandidát na pohovoru, který se snaží zalíbit, ale vůbec vás nezná. Nechce si vás zároveň naštvat, takže mu zbývá ve výsledku tak malý manévrovací prostor, až je to patetický.
A může být výsledkem něco jiného, když vám výrobce nechce garantovat ani to, že je víno z hroznů sklizených v jednom roce?
Rulandské šedé, Chateau Valtice, jakostní
Poměr cena výkon: Že víno stojí stovku na e-shopu, ještě neznamená, že musí být tuctové. Špatnou knížku si prostě nekoupím jen proto, že je levná. Navíc tohle víno je na úrovni stáčeného do PETky a to mám levněji.
Splněné očekávání: Není to víno, které byste měli kupovat pro radost. Ale k večeři, pokud zrovna nepárujete jídlo s pitím, to bohatě stačí.
Druhý den: Potvrdil jsem si, že ročníková vína mají větší duši.
Suché - sladké: Chtělo by být vyrovnaně sladší, ale je cítit sudem (sírou), takže štiplavé.
Žádné komentáře:
Okomentovat