A máme tady první souboj! Nebo chcete-li umírněněji… srovnání. Valpolicella Ripasso se dá považovat za soka Chianti, kterému jsem se už věnoval.
Projděme si výhody Ripassa. Je to prý po Chianty druhé nejoblíbenější italské červené. Nevím, neumím potvrdit. V Česku mi to příjde rozhodně jako méně známé víno. Je trochu méně slavné, proto je pravděpodobně trochu levnější. Na mém vzorku to ale neprozkoumáme, protože na trajektu mě přišla lahev asi na čtyři stovky. A kvalitou jde o víno, které by se za rozumnou koupi dalo označit jenom za cenu pod 200 korun.
Ripasso je klasický příklad jak italsky zní romanticky i technický výraz. Ripasso není malebné městečko, ale v českém překladu “znovu fermentované”.
Ripasso je také speciálně rozinkové. Vezmou už hotové červené víno Valpolicella Classico a ještě jednou ho nechají zkvasit se šlupkami z hroznů. Normálně se slupky nechávají se šťavou kvasit jen na pár hodin až dní. Takhle s nimi víno dostane do kontaktu dvakrát. A to je celé kouzlo.
A jak kouzelníci z Valpolicella dopadli v souboji s kohoutem z Chianti?
Cá Montini Valpolicella Ripasso
Poměr cena výkon: Tento týden se skutečně nedá bavit o ceně. Mít rád víno ve Švédsku nebo Dánsku je skutečně daleko náročnější a dražší hobbík. Tam bych raději asi tesařil, nebo chodil na ryby než psal blog o víně. Je to průměrné víno za luxusní peníze.
Splněné očekávání: Jaké můžu mít očekávání když kupuji vína na lodi, kde každý další pasažér přijede s kolečky a naloží si komín piv? Snažil jsem se tam vzít to nejlepší. A nejlepší byl slabší průměr.
Druhý den: Pamatuji si ten hrozinkový pocit. Zajímavé. Ale Chianti to u mě vyhrálo na celé čáře. Hotový knockout!
Suché - sladké: Nudný střed.
Žádné komentáře:
Okomentovat