Týden s růžovým: Geniální oblbovák Laurent Miquel

Jste sami doma, je nuda a nevíte coby? Dejte si růžové!

No řekně te mi, neudělala by taková reklama na růžové větší díru světa než billboardy s Ondřejem Brzobohatým, který z bazénu hází omluvné úsměvy jako kdybyste ho načapali při nečem úplně jiném než je popíjení vína?

Spoustu peněz se pumpuje do marketingu růžového vína. Vlastně ani nevím proč. A pod nánosem reklamy, image ideálního letního “pitíčka” se skrývá naprostý průměr, ať si koupíte jakkoliv drahou lahev.

Růžové mi nepřijde o nic více letní pití, než bíle víno, o nic víc lepší ke grilování než jakékoliv jiné víno a o nic víc vypohoděné, než jakýkoliv jiný nápoj, na který se těšíte.

Přiznám se, že růžové víno nevyhledávám. Nefascinuje mě téměř ničím. Teď když jsem si ale lahev otevřel, přiznávám se, že jen kvůli tomu, abych měl tento týden tématický, jsem si připomněl jednu jeho vlastnost.

Je to parádní oblbovák. Vzpomněl jsem si, jak jsem si koupil kdysi bag-in-box růžového a ten popíjel týden v kuse večer co večer. Díky té krabici a pravidelné konzumace se z mého bytu stalo budoucí poutní místo. Když jsem psal, opájel mě pocit, že píšu veledílo, když jsem přemýšlel, myšlenky se daly prodávat lépe než český kříšťál na pražském letišti. A když jsem vtípkoval, sám jsem z toho padal do kolen.

Růžové je prostě ideální lék pro lidi, kteří tráví večery sami a doma. Jestli je šumivé víno stvořené, aby vytvářelo vzácné okamžiky, tak růžové antidepresivum pro samotáře. Varování - pro ostatní jste pod vlivem růžového spíše otravný, než božský.

Laurent Miquel Cinsault-Syrah Rose 2011

Poměr cena výkon: Za lahev dáte aktuálně kolem 200 korun. Pro mě to znamená, že je to v kategorii lepší vína, od kterých už něco očekávám. Podbný výkon jako u této lahve získáte i u vína kolem 100 korun.

Splněné očekávání:

Jde o nástroj. O nástroj k "příjemnému opití". Pak očekávání naplněno perfektně.

Druhý den: Neměl bych zase začít každý den popíjet růžové? A není to jako kouřit trávu?

Suché - sladké: Střed.

Týden s růžovým: Fotogenická pohoda s Cava Rosado

Růžové. Bublinky. Španělské víno. Paráda na první pohled. Co ale na ten druhý?

Otevřená láhev šumivého vína dělá z obyčejného chvíle, chvíli slavnostní. Proto je, víno s bublinkami, na světě. Pro ten pocit. A k čemu takové víno naopak vhodné není? K pití! Věřte mi.

Já vím, já vím. Je to šok a určitě vám to skoro nikdo takto na rovinu neřekne. Ale já to otestoval. Uspořádal jsem “champagne party”, kde se pila Bohemka ve velkém, a málem jsem to nepřežil. Probudil jsem se ve čtyři ráno do nejhorší kocoviny, objímal jsem tramvajovou zastávku a měl u sebe kus semaforu. Nedbalá elegance vydrží jen s první perlivou skleničkou.

Možná jsem vám měl spíše nejdříve napsat, jaký je rozdíl mezi sektem a champagneským. Jak se liší názvosloví, a tak. Základ je ale znát účel. Ano, šumivá vína se liší v mnohém, čím lépe se v nich vyznáte, tím snobštěji působíte.

Dobře tedy. Kdo nepil Bohemku není Čech, zkusím popsat dva důvody, proč zabrouzdat do dražších šumivých vod. Champagneské i španělská cava vzniká tradiční metodou, bublinky jsou výsledkem přirozeného procesu zrání v láhvi. Do Bohemky se bublinky prostě rovnou naperou. A pokud bych měl být zlej a věřit, co se povídá, tak je zde ještě druhý rozdíl - champagneské a cava se dělá z hroznů, Bohemka prý není takto zpátečnická a bez révy se obejde.

Pro mě osobně je ale největší rozdíl v tom, že z kvalitního šumivého vína nebolí hlava.

Španělská cava se děla úplně stejně jako pravé champagneské. Jen má tu smůlu, že není z oblasti Champagne, a proto si tak nemůže říkat. Jinak tento tradiční postup pro výrobu šumivého vína je tak složitý, že přestanete láhev vnímat jako předraženou, a snad vám bude výrobců ještě líto.

Freixenet je aktuálně asi nejznámější výrobce cavy na světě. Se svojí řadou vín Cordon se dostala i na český trh, který byl do té doby beznadějně zabetonovaný demi-sec Bohemkou. Čím se to podařilo? Je to lepší kvalita, víno je tak plus mínus stejně sladké a příjde ještě na rozumný peníz. Potud dobré zprávy.

Bohužel, Freixenet vyrábí i vyšší řady cavy, které jsem u nás zatím neviděl. Škoda, protože odhaduji, že právě zde se dá mluvit o stejné kvalitě, jako u champagneského! A že jsem pil řůžové? To vínu nepřidalo ani neuškodilo. Růžové má taky jeden hlavní smysl existence a o tom se rozepíšu v dalším příspěvku.

Freixenet Cordon Rosado

Poměr cena výkon: Koupena za slušně nadsazených 300 korun v obchodě s delikatesami. V takovém případě litujte už dopředu! Růžové, zvoleno uvážlivě, aby celý nákup byl ozvlášněn. Víte, někdy se při popisu vína mluví i o méně hezkých věcech, než exotickém ovoci a tak. Někdy dojde i na chuť petroleje a kůže a dalších věcí, kvůli kterým si víno rozhodně nekupujete. A já většinu, alespoň stopičku chutí z této kategorie, objevím v růžovém. A tady jsem je cítil zřetelně. Ne, za tři sta koupíte zajímavější láhve.

Splněné očekávání:

Všichni si dali spokojeně skleničku, cítili se chvilku jako bozi, pak se napili a… Ne nebylo to tak hrozné, skutečně zvažte jestli chcete šumivé víno. Svojí funkci splní pokud se chvíli cítíte slavnostně. A to se ve výsledku asi stalo.

Druhý den: Potvrdil jsem si své předsudky vůči červenému i šumivému.

Suché - sladké: Sladké, aby chutnalo všem:(

Těště se na týden s růžovým vínem

Co růžovým zvou, i zváno jinak chutnalo by pořád stejně!

William Shakespeare má zase jednou pravdu. Je úplně jedno jaké růžové víno pijete, a kolik za něj zaplatíte, pořád to chutná stejně. A tom vám tenhle týden napíšu. A na co se můžete těšit?

Ochutnám španělské šumivé víno Freixenet Cordon Rosado. Taková lepší bohemka.

A zkusil jsem si i francouzské růžové z vinařství Laurent Miquel.

Týden na cestách: Rozinkové Ripasso

A máme tady první souboj! Nebo chcete-li umírněněji… srovnání. Valpolicella Ripasso se dá považovat za soka Chianti, kterému jsem se už věnoval.

Projděme si výhody Ripassa. Je to prý po Chianty druhé nejoblíbenější italské červené. Nevím, neumím potvrdit. V Česku mi to příjde rozhodně jako méně známé víno. Je trochu méně slavné, proto je pravděpodobně trochu levnější. Na mém vzorku to ale neprozkoumáme, protože na trajektu mě přišla lahev asi na čtyři stovky. A kvalitou jde o víno, které by se za rozumnou koupi dalo označit jenom za cenu pod 200 korun.

Ripasso je klasický příklad jak italsky zní romanticky i technický výraz. Ripasso není malebné městečko, ale v českém překladu “znovu fermentované”.

Valpolicella, vinařská oblast nad Veronou a kousek od jezera Garda, je totiž známá tím, že se nespokojila s klasickými vinařskými postupy. Slavné je sladké víno Amarone. Hrozny se po sklizení nezpracovávají, ale nechají se pár měsíců sušit. Víno se pak dělá vlastně z rozinek.

Ripasso je také speciálně rozinkové. Vezmou už hotové červené víno Valpolicella Classico a ještě jednou ho nechají zkvasit se šlupkami z hroznů. Normálně se slupky nechávají se šťavou kvasit jen na pár hodin až dní. Takhle s nimi víno dostane do kontaktu dvakrát. A to je celé kouzlo.

A jak kouzelníci z Valpolicella dopadli v souboji s kohoutem z Chianti?

Cá Montini Valpolicella Ripasso

Poměr cena výkon: Tento týden se skutečně nedá bavit o ceně. Mít rád víno ve Švédsku nebo Dánsku je skutečně daleko náročnější a dražší hobbík. Tam bych raději asi tesařil, nebo chodil na ryby než psal blog o víně. Je to průměrné víno za luxusní peníze.

Splněné očekávání: Jaké můžu mít očekávání když kupuji vína na lodi, kde každý další pasažér přijede s kolečky a naloží si komín piv? Snažil jsem se tam vzít to nejlepší. A nejlepší byl slabší průměr.

Druhý den: Pamatuji si ten hrozinkový pocit. Zajímavé. Ale Chianti to u mě vyhrálo na celé čáře. Hotový knockout!

Suché - sladké: Nudný střed.

Týden na cestách: Božský německý ryzlink

Co byste určitě měli vědět o Ryzlinku? Že pro víno znamená přibližně to samé, co číslo Pí pro matematiku.

Stejně jako číslo Pí v sobě skrývá všechny čísla, Ryzlink v sobě skrývá všechna vína. Kdyby Bubba s Forresta Gumpa nemiloval krevety, ale víno, mohl by celý film vyprávět o tom jaký ryzlink může být. Může být fakt hodně kyselý, může být fakt hrozně slaďoučky, může být hodně minerální, může být hodně ovocný… No a tak dále podle fantazie, každého z nás.

Ryzlink totiž velmi poctivě zrcadlí krajinu a přístup s jakým se pěstuje. Zatímco u jiných odrůd se milostně popisuje prostředí vinic jen pro formu, u ryzlinku to zaručeně poznáte. To je jeho velké kouzlo.

A nejlepší ryzlink je ryzlink německý. U nás se odrůdě říká Ryzlink rýnský, v Německu a vlastně skoro všude jinde to tak neřeší a je to prostě Riesling. Ostatně etymologicky je prý už ve slově Ryzlink informace o tom, že je od Rýnu. Jenom snad pozor na Ryzlink vlašský to je úplně jiný odrůda, s Ryzlinkem nemá nic moc společného, je sice taky skvělá, ale tady spíš mate.

Rád si z Němců a Rakušáků a vlastně i Čechů střílím, že neustále kříží révy a vytvářejí nové často nesmyslné odrůdy. Jako by jim snad nestačilo chovatelství psů a koček. Neustále musí svým sexualním pudům dávat průchod tím, že připouští a oplodňují révu. Možná ale za to může právě ryzlink.

Ryzlink totiž vznikl samovolným křížením Tramínu červeného, kterého na německé území zavezli pravděpodobně už Římané, s další starobylou odrůdou Gouais blanc. Tramín mu dal chuťové kvality a Gouais zase schopnost přežít v německých podmníkách. Přirozeně tak vznikla superodrůda, která se stala předobrazem pro maniakální křížení chudinky révy lidmi.

Ryzlink je ale také víno smolař. O to větší sympaťák to je. Hrozny totiž dozrávají později a když je v minulosti vinaři sklízeli společně s dalšími odrůdy tak ryzlink vyhodnotili logicky jako docela nic moc víno. Jen náhodou němečtí mniši objevili, že to je super víno, když se mu dá trochu více času. A s ryzlinkem se to tak nějak porůznu vleče. 

Výsledkem je že super kvalitní ryzlink z nejvěhlasnější německé oblasti Mosel koupíte skutečně za dvě tři stovky. Což je vedle Chablis velký cenový rozdíl.

Typická protáhlá láhev. První signál, že to bude echt ryzlink.

Gustav Adolf Schmitt - Fisherman - Riesling

Poměr cena výkon: Lahev jsem popadl na malém trajektu do Švédska, kde bylo jen pár minut času, nulový výběr a obrovské davy alkoholu chtivých Švédů. Díky tomu ceny astronomicky vystoupaly na v přepočtu necelé tři stovky za tohle vlastně neznačkové víno. Z tuzemského pohledu je to nesmyslně předražené. Ve Švédsku, kde třetinka piva v baru vyjde na 150 korun, je to asi rozumné. Hrozně špatně se mi to odhaduje. Kdybych tuhle lahev dostal kolem 100 Kč v Česku byl bych spokojený. Ale pravděpodobně bych se příště zkoušel objevit další ryzlink od někoho jiného. Bednu bych si nekupoval.

Splněné očekávání: Ryzlink může být jakýkoliv a nejčastěji ten méně kvalitní bývá zbabělý. Zbabělý v tom slova smyslu, že se ho snaží udělat tak aby chutnal každému. Což je případ tohoto exempláře. Polosladký, nijaký.

Druhý den: Pije se dobře, ale druhý den na něj vzpomínat s láskou nebudete.

Suché - sladké: Polosladký.

Tenhle týden bude na cestách

Na co se můžete tento týden těšit? Na vinařský report z cesty na sever!

Vymotali jsme s přítelkyní z ucpaných pražských silnic na legendární boží německé dálnice, abychom i tam zažili střídavou jízdu a kolony. V Hamburgu jsem si spravili náladu skvělým ryzlinkem. Podle mě je to  ta úplně nejlepší odrůda na bílé víno a německý ryzlink je naprostý král.

V Německu klidně můžete střelit od boku, že si dáte sklenku tamního Ryzlinku. Vždy je skvělý!

Právě láhev ryzlinku a Valpolicella Ripasso jsem popadl o dva dny později, v naprostém zoufalství na trajektu mezi Dánskem a Švédskem, kde vládne prohibice. Ani tak se tento týden ale nedá mluvit o vínu za rozumnou cenu…

A s vínem tentokrát zapózují i dva modelové. Nejsem to ale já s přítelkyní, ale kocouři o velikosti dobře živeného kokršpaněla, mazlíčci mého bratra, za kterým jsme ve Švédsku měli namířeno.

Tak, teď k vínům jenom načíst nějaké zajímavosti a pak to ještě sepsat...

Cuvée Krauss s božím výhledem

Vedro ten den přímo volalo po osvěžení.

Týden oslav: Bílé od jezera Garda

Představte si takové malé neobjevené Benátky. Máte to? Tak přesně takové je městečko Desenzano na jezeře Garda. A tam jsem se zamiloval do jejich místního bílého Lugana.

Pokud se rozhodnete hledat nějaké zajímavosti o neznámých italských vínech s jazykovou výbavou čeština-angličtina-slovenština, z vtipu moc nepochodíte. Všechno je pouze italsky. Takže o víně toho bohužel tentokrát moc nevím. Snad jen kromě toho, že je právě od jezera Garda.

A pak ještě, že je stoprocentně z hroznů Trebbiano di Lugana. S Trebbiano se u Italských vín docela potkáte. Hodně často mám dojem, že na ně narazím v Marks and Spenceru. Přečtěte si, co o téhle révě píše jedna z mých knih: " Víno z této odrůdy je v Itálii a Francii tak hubené a fádní, že její název málokdy uvidíte na etiketě... Většinou se používá do směsí."

Drsný ne? Takže na Trebbiano určitě pozor. Je to levná odrůda, která se používá na dolití místo vody.

Ale Trebbiano di Lugana je trochu jiné. Nebo v to alespoň doufám. Protože mi zachutnalo tak, že se jím jednou za čas rád potěším.

Lugana DOC San Giovanni

Poměr cena výkon: Lahev vyjde od 270 do 330 korun. Slušná palba, za kterou dostane velmi jemné, spíše kyselé víno s lehkými záblesky různých jiných tónů. Buď vás chytne za srdce, a já mám slabost pro suché vína, nebo je to předražené. Tohle předražené rozhodně je, to nebudu rozporovat. Ale má své kouzlo. A dostalo i většinu u stolu, co ho se mnou pilo. Kdybych měl popsat v čem je kvalitativní rozdíl, tak je asi v tom, že je suché, ale nemáte z toho nepříjemný pocit, jaký často mívám u moravských, asi po síře.

Splněné očekávání: Drží si svojí úroveň. A je vlastně jedno po kterém sáhnete. Kdybyste měli na výběr mezi levnější a dražší lahví, tak jako já ve Wine Marketu, tak sáhněte po té levnější.

Druhý den: Elegantní suché víno, tak ho mám v hlavě zapsané.

Suché - sladké: Suché.

Rhona z Café Amandine

Někdy to prostě nevydržím a musím si zajít cvaknout. Zvlášť když se dá posedět na ulici.

Týden oslav: Vzácný balet

Když se mě sem tam někdo zeptá, jaké víno mám nejvzácnější, ne nejdražší, ale nejvzácnější, dřív jsem ukazoval na Bellet.

A to jsem ani nevěděl, jak je vzácné než jsem si ho nastudoval a vypil jako mojí malou oslavičku sáma sebe.

Trošku vás zasvětím - Bellet je prakticky neznámá francouzská apelace. Najdete ji na západ od Nice. Společně s ještě jednou vinařskou oblastí si dělí titul nejmenší francouzská svébytná vinařská oblast - tedy zase ta apelace, kterou jsem snažil v druhé větě za sebou trochu opsat.

32 hektarů, vyprodukuje 85 000 až 100 000 lahví ročně. Což je fakt málo. A naprostá většina tohoto vína se vypije v Nice a jeho nejbližším okolí. Každý kdo o tomhle vínu píše, vždy zmíní, že je dost “trický” ho sehnat.

Bellet je ale kouzelný i proto, že zdejší vinice jsou tak hornaté, že se musí sbírat bez strojů, a možná i proto, že prý vinařskou kulturu sem přinesli Féničané, další píšou, že je to sice francouzské víno, ale kvůli blízkosti Itálie, je to vlastně italské…

Osobně se mi na Belletu nejvíce líbí, že používají tamní a jinak téměř neznámé hroznové odrůdy - Braquet a Fuella Nera. V životě jsem o nich neslyšel.

Já se k němu dostal právě v Nice, kde jsem změnil původní plán “koupit bedny vína” na “koupím si dvě vína”. Zaprvé mi přeslavné řůžové z Provence tolik nezachutnalo, a pak taky nebylo žádné místo v autě. Přišla mě zhruba na 20 euro tahle jedna lahev, což je takový můj cenový strop, nad který jsem ještě nešel.

Červený Bellet 2009 od Héléne Calviera

Poměr cena výkon: Hodně drahé víno, dnes kolem šesti set korun. Vlastně cena neroste ani tak jeho superkvalitou, ale omezeností produkce. Přestože všude píšou, že je superkvalitní. A co za tu cenu dostanete? Víno, které je vlastně až trochu hořké. Je cítít spíše po peckách z vín než po dužině. Postupně se zapojí i další a další zbraně - lze z něj cítit “hloubka” - přesně to co jsem psal, že moravská vína většinou nemají, a nakonec se víno otevře do dalších chuťových tónů. Pravda ale je, že je to právě díky zcela neznámým odrůdám prakticky nepoznaná chuť vína. A právě to mě na vínech baví. Že je co objevovat. Takže za těžké peníze, máte nový poznatek, nový objev.

Splněné očekávání: Čekal jsem hyper úžasné víno. A přišlo vlastně poměrně jemné, i když prakticky hořké, víno. Očekávání nesplněno. Ale asi tím, že mám stále trochu jiné představy o tom, jak ty drahá vína asi chutnají.

Druhý den: Troufnu si říct, že si tu chuť dokážu skvěle vybavit. Patří k těm jedinečnějším.

Suché - sladké: Suché.

Týden s rodiči: Čtyři lahve v jednom balení

Volala mi maminka, že prý objevila konečně dobrý český bag-in-box. Tak jsem ho zajel koštnout.

Co to je, ten bag-in-box? Super věc, jestli se ptáte mě. Jeden ze způsobů jak obejít mé pravidlo dvě lavhe týdně. Bag-in-box je taková tří, nebo i pěti či více litrová láhev. Nebo to jsou jsou to čtyři a více lahví v jednom. Záleží na úhlu pohledu.

Hlavní výhody jsou ryze praktické: víno je skladnější, většinou cenově příjemnější, při přepravě necinká. A pak také prý, že víno vydrží po celou dobu stejně čerstvé, protože se nedostává do kontaktu se vzduchem. To je ale teorie. Mě žádný bag-in-box nevydržel tak dlouho abych to ověřil. A abych nezapomněl, já říkávám, že bag-in-box je jistota, protože si málokdo troufne do toho dát úplně hnusné víno. Rozkřiklo by se to a další neprodal.

Čímž se dostáváme k nevýhodám: Ztratíte pojem o míře. Vesele popíjíte a tam kde normálně dáte jednu láhev, s bag-in-boxem vyžahnete dva litry jako nic. Takže tam kde je bag-in-box to bývá rozjeté a ráno bolí hlava.

Slovenská liša v akci

Patriotistické Vinařství Velké Bílovice prostě nemohlo jinka než na svůj bag-in-box dát krásné razítko, že víno je plněné v České republice. Rulanda šedá je úžasná odrůda a určitě se k ní v létě vrátím a popíšu co vše mě na ní baví. Na téhle rulandě to nepůjde, protože nebyla nijaká. Bylo to víno, kde bych zaboha nepoznal z jaké odrůdy je. Ale pít ve velkém se dalo. Tedy když jste přenesli nad jakýsi smrádek, místo vůně, kterým obvykle víno láká a přešli jste i fakt, že nejdřív levňácky štípalo.

Neofrňuji. Zvykl jsem si rychle a pak mě bag-in-box kojil celý zbytek večera. A mám velký postřeh: to víno určitě nemohlo mít 11,5 procenta. Vypil jsem odhadem tak litr, možná i daleko víc a pocitově jsem se necítil vůbec ani trochu líznutý.

Postřeh číslo dvě: Víno sice plněné v Česku bylo ale vypěstováno bylo na Slovensku. Podle mě je to zavádějící. Maminka to kupovala, protože si myslela, že je z Moravy. Do slovenského vína by asi nešla. Slovensko už prostě není vinařský region a nepřesvědčila mě o tom ani lahev posetá cenami.4

Bag-in-box Rulandské šedé Velké Pavlovice:

Poměr cena výkon: Má smysl u bag-in-boxů příliš koukat na cenu? Od zhruba tří set nahoru koupíte balení srovnatelné minimálně se čtyřimi lahvemi. A jestli je cena na jednu lahev ve výsledku o dvě desetikoruny dražší podle mě není tak důležité jako požitek z vína. U tohoto bag-in-boxu se bavíme o dolní cenové hladině a mě přesvědčil, že příště raději sáhnu po trochu dražším. Jak se to říká? Nejsem tak bohatý, abych kupoval levné věci?

Splněné očekávání: Upřímně, čekal jsem od toho víc. Minimálně, že mi zvedne náladu:)

Druhý den: Jako kdybych nic nepil. A to je divné ne? Po litru a něco vína.

Suché - sladké: Velmi pozorně neutrální. Aby všem jakoby chutnalo.

Týden s rodiči: Bordeaux od Vietnamce

Tak tenhle týden jsem nechal rodiče, aby si hráli tu svojí hru, jak říkají hokejoví komentátoři.

A je to pro mě fajn, protože se můžu posmívat, když jsem vína nevybíral já. Nebojte, nejsem zas takový budižkničema, abych si nevážil číše, co mi byla předkládána s láskou.

Naštěstí, a to je velký plusový bod, rodiče nepovažují za vinařský vrchol jít si koupit Templářské sklepy. Kdepak, mí rodiče mají jinou představu dobrého vína. Jakou? Ptáte se, když takhle ofrňuji nad Templáři? Prostě musí být francouzské a nebo z bag-in-boxu (o tom přístě).

To jsou ruku na srdce určující kritéria mých rodičů. Což sebou nese i určitá rizika. Francouzské vína jsou složitá. Skutečně musíte být hodně sečtělí abyste z nepřeberného množství francozských vín poznali, co je paráda, o co tak jen na oko vypadá. Je to samé "chateau" a "grand vin" čert, aby se v tom vyznal, když tam není napsaný, jestli je to výběr z hroznů, bobulí nebo od silnice.

Tohle bíle Bordeaux "no name" koupila maminka přes ulici o Vietnamce. Což může být trochu problém, protože tam aktuálně prodává Svatomartinské 2013, které už je oficiálně po doporučené době spotřebování a ještě na místo původních 69 až 79 korun za lahev, nasadil přátelskou cenu 99 korun. Evidentní znalec.

Takže pojďme na to vínčo!

Grand vine do Bordeaux od Vietnamce:

Poměr cena výkon: Za 115 až 130 korun držíte v ruce naprosto průměrné víno. Je oukej. Ani nenadchne ani nezklame. Má jemné tóny květin a jemné tóny podobné Chablis, všechno tak nějak nepatrné, aby chutnalo vlastně úplně všem. Asi bych dokázal ve stejné cenové kategorii vyhmátnout lepší víno, na druhou stranu představuje jakou si jistotu. A těch dnes po nepodařené penzijní reformě málo.

Splněné očekávání: Protože rodiče podovné vína docela kupují, tak jsem přesně čekal, že půjde o tento druh vína neurazím, nenadchnu. Je mi je trochu líto, že tak úžasnou vinařskou zemi, zde nejčastěji reprezentují vína tohoto střihu.

Druhý den: Trochu se přiznám, že bych měl obavy vypít toho vína hodně, ale jedna láhev vás dostatne po chvíli do příjemné opilosti, aniž byste druhý den měli problém se odlepit z postele.

Suché - sladké: Střed.