Když píšu, že nejsou závratně drahá, tak tím myslím, že jdou koupit v obchodě zhruba za 200 korun. Já jsem ale na ně popravdě narazil ve skvělé vinárně, jen s minimální přirážkou a až po googlení jsem přišel na to, kde jdou koupit po netu a za kolik. Ještě víc si vážím provozovatele, že neuvažuje způsobem “já to koupím za 90 korun a jim to prodám za 300 korun”. Přitom v Česku mezi provozními stále přežívá představa, že marže na vínu je ibuprofenem na jejich finanční výsledky.
Ale zpátky k Itálii. Je na ní úplně super, že zde pěstují mraky odrůd révy, o které nikdo nikdy neslyšel. To je můj první tip, jak sehnat za rozumnou cenu skvělé víno. Pokud na láhvi italského vína je nějaký bláznivý název odrůdy, pravděpodobnost, že jste narazili na zajímavost rapidně roste. Pokud najdete D.O.C., což je tamní apelace kvality a víno není nějak přemrštěně drahé, držíte dost možná Ferrari za cenu Fiata. Já chutnal víno 100 procentně z odrůdy Marzemino a z odrůdy Teroldego. Ani o jedné jsem dřív neslyšel.
Obě vína jsou ze stejného vinařství Mezzacorona, které je na severu Itálii, v regionu Trentino-Alto Adige. Tam se víc lyžuje, než vinaří a do Benátek skoro dohodíte sněhovou koulí. V tomto regionu se pěstují hlavně bílá vína. To je další důvod, proč červená vína stojí rozumnější peníze.
Mezzacorona je zároveň úžasné, načančané, vyvoněné vinařství. Vypadá spíš, jak nějaké moderní letiště pro lidi s tryskáči. Tady je důkaz. Je to radost, jen se dívat na fotky. Položené je v terasovitém terénu na úpatí dolomit. Prostě krása. Hezké vinařství je jako hezká restaurace. Ne že by nemohli vařit úžasně v zaplivané špelunce, ale pravděpodobnost je menší než v úhledném podniku, kde si hledí čistoty.
Srovnat dvě vína od stejného vinařství proti sobě, to je k tomu všemu něco jako večerní škola. Máloco vám prozradí o vínu víc.
Teroldego Rotaliano, Mezzacorona (řada Castal Firmian), 2010
Teraldego je odrůda, na kterou jsou Trentinu prý hodně pyšní. Často o ní píšou jako o královské. Je to tamní srdcovka. Teraldego dává výrazně ovocná vína, s menším podílem třísloviny. Ročník 2010 je letos skvěle připravený k pití. Teraldego je zároveň pořádná barvířka, zuby budete mít červené, jako po šesti kolech v ringu s Mickey Rourkem.
Poměr cena výkon: Úžasný. Kdo má jen trochu víno rád, tak ten nebude svých peněz litovat. Dvě stovky, nebo tři v podniku, skvělé víno.
Splněné očekávání: Těšil jsem se na lehčí severoitalský víno a dostal vybalancovanou odrůdu, kde trochu více čouhala v chuti ovocnost, než kyselinka, nebo tříslovina. Takže by se to líbilo i všem milovníkům jihoamerických vín.
Druhý den: Klidnější, uleželejší víno s výbornou ovocností. Cítíte hrozna, z kterých to bylo a cítíte to místo, z kterého hrozny byla.
Suché - sladké: Sušší.
Marzemino, Mezzacorona (řada Castal Firmian), 2011
Na Marzemino nejsou v Trentinu hrdí tak jako na Toreldego jen z jediného důvodu. Tahle odrůda se pěstuje ve více regionech v Itálii. Jde o odrůdu, kterou opěvoval i Mozart v Don Giovanni, takže co dodat? Super, že všichni znají spíše Merlot a Cabernet, pak jsou taková vína za babku.
Osobně u mě v mini duelu tahle odrůda vyhrála. Proč? Ještě trochu víc ovocnější a o rok mladší, takže živější, neustálenější, víc útočí na vaše smysly.
Poměr cena výkon: Opět skvělá cena výkon. Totožná.
Splněné očekávání: Čekal jsem sušší, vodovitější strukturu i hodně jemnou až nevýraznou chuť a místo jsem dostal super živé víno, plné ovocné chuti.
Druhý den: Ovocnost, ovocnost a zase ovocnost. Asi nejovocnější červené, jaké jsem kdy pil.
Suché - sladké: Sušší.
Žádné komentáře:
Okomentovat