Možná, že nám bůh do této čtverečné parcely začaroval stopu nadčasové dokonalosti… Tak se opěvuje burgundské víno číslo jedna: Domaine de la Romanee-Conti. Cena? Takový nesmysl, že to víno vlastně skoro nikdo nepil. Ostatně většina burgundských vín je fakt drahá. Proč vlastně?
Necelých třicet tisíc hektarů. Tolik plochy je osázeno vínem v Burgundsku. Je to strašně málo. Je to o trochu více než v celé České republice. A teď si představte ten přetlak, protože burgundské víno prostě musí být na vinném lístku každé luxusnější restaurace na světě. A spousta lidí ho chce ochutnat. Už to je pádný důvod, proč jsou ceny vína z této francouzské oblasti tak vyšroubované.
Pak tady máme několik regionálních zvláštností. Kdysi hodně dávno byla tahle oblast mořským dnem a od té doby zde zůstala vápencová půdá, a ta dává vínu kouzlo. Vinaří se zde už hodně dlouho, a to i přesto, že se nejedná o úplně ideální oblast. Tihle chlapíci mají generace a generace zkušenosti jak zvládnout různé nepřízně a prostě ví, co dělají. Pak, a to já osobně oceňuji, jsou to minimalisti. Pěstují prostě převážně jen Rulandské modré a Chardonnay. S tím si vystačí. A naopak, aby se všechno zkomplikovalo, vinice mají tolik vlastníků, že jen málokterý vinohradník by dokázal ze sklizně udělat smysluplné množství vína, takže jednotlivé sklizně zkupují takzvaní “negocianti”, kteří teprve zpracovávají hrozny na víno.
Tím jen chci ilustrovat, že koupit dobré burgundské víno za slušné peníze, je slušný problém. Hodně záleží na počasí. Když je špatný ročník, víno je nic moc. Hodně záleží na místě odkud jsou hrozny a hodně taky záleží na tom, kdo je zpracoval. A pak jeden holý fakt: Skutečně dobré ročníky se do Česka nedostanou. A pokud, tak ne z dobrých míst nebo od dobrých vinařů.
Výsledkem je, že si můžete koupit láhev burgundského třeba za 500 korun, těšíte se a je to mizerné kyselé víno srovnatelné s moravským za 90 korun.
Já měl tento týden dvě láhve burgundského. Ani jedna nebyla dražší jak tři stovky, oboje jsou ze stejného průměrného roku 2010. Takže je jasné, že oboje láhve jsou vlastně ta nejlevnější tamní vína. A tady jsou:
Louis Jadot, Bourgogne, 2010
Poměr cena výkon: Původně stálo čtyři stovky, ale supermarketu došlo, že za tu cenu si ji nikdo nekoupí, takže ji vyprodávali za 250 korun. Za tuhle cenu dostat láhev od jednoho z nejznámějšího burgundského vinařství… No nekupte to.
Splněné očekávání: Velmi působivá hutná vůně, která skvěle naladí, že máte ve skleničce VELKÉ víno. O to víc je překvapivá chuť. Jde totiž o velmi jemné, neintenzivní, nenápadné víno. Kyselejší, protože je to holt víno k jídlu. Ne jen tak na náladu.
Druhý den: Skoro bych řekl, že pokud k tomu něco nezakousnete, jako jsem já rychle přispěchal s jídlem k tomuto vínu, tak chutnalo jako normální moravské víno. S jídlem začalo spolupracovat.
Suché - sladké: Sušší.
Jean-Luc et Paul Aegerter, Les Enfants Terribles, 2010
Poměr cena výkon: Víno od neznámých vinařů. Našel jsem ho v jedné pražské vinotéčce, kde ho dovezli přímo z místa. Protože jde o neznámé víno, které se ani moc dobře neprodávalo, stálo mě tři stovky. A je to pecka! Je to můj vinařský vrchol.
Splněné očekávání: Jestli u předchozího vína šlo napsat působivá vůně, tak toto má úplně impozantní vůni. Úplně vás zahřeje. Ani se nemusíte napít, stačí inhalovat a už si užíváte. Narozdíl od předchozího vína, je tohle pitelné samo o sobě. Hodně jsem se snažil popsat, pátrat po tom, jestli je víc kyselé nebo sladké, ale je tak dobře vybalancované, že nejde říct, jestli dříve naskočí do mozku informace o jeho kyselince, nebo o něčem jiném. Proto se taky tak úžasně, hebce pije. A zůstává po něm v ústech… prostě dobrá nálada.
Druhý den: Jsem rád že mám ještě další láhve:)
Suché - sladké: Sušší.
Žádné komentáře:
Okomentovat