neděle 3. srpna 2014

Týden dvou mistrů: Boturův Merlot

Merlot představuje light verzi Cabernetu Sauvignon. Chutná podobně, dozrává dřív a má méně kyselin a tříslovin. Dá se tedy dříve vypít. Co s tímto materiálem udělal um Botura?


Moje cesta k vínům byla hodně vytyčená lahvemi od Merlotu. Hrozně mě zklamalo, když jsem se časem dozvěděl, že Merlot není v očích vinařů nejušlechtilejší odrůda, ale spíš druhá cenová, která má příjemné vlastnosti, kvůli kterým se objevuje ve většině dobrých cuveé.

A těmi příjemnými vlastnostmi myslím chuť. Merlot si umí pohrát s vaším jazykem, i patrem, prohnat vaše chuťové pohárky a vybičovat je v požitek. Je to intenzivní, plná a snad až agresivní chuť. Naopak Merlotu schází trvanlivost a časem se spíš kvalitativně zhoršuje než zlepšuje.

Když jsem otevíral Merlot od Botura, měl jsem jednu obavu. Aby to nechutnalo jako Merlot z asijských večer. Nevím proč, ale vždycky tam mají vína zatuchlé a bez energie. Tváří se honosně a… a nic. Jako když zapálíte petardu a čekáte ohňostroj a ona jen jednou prskne.


Boturův Merlot mě ale překvapil. Byl extrémní. Výrazná chuť Merlotu, opět perlení na jazyku, podobně jako u Cabernetu Sauvignonu, o kterém jsem psal dříve.

Víno ze začátku řezalo, útočilo ostrostí, postupně, jak jsem si zvykal, tak jsem si mohl užívat jiné ne tak ukřičené chutě. Nejsem si schopen vybavit, jestli jsem podobný Merlot pil. Bavil mě.

Víc jak Lena od Valihracha.


Merlot, Botur, 2009
Poměr cena výkon: Raketa za cenu papírového letadálka. 150 Kč.

Splněné očekávání: Silné červnené, popravdě od Merlotu jsem čekal méně. Pozitivně překvapený.

Druhý den: Nerad bych lahev pil do dna sám. Naštěstí jsem nemusel. Zaručuji, že si budete pamatovat jeho sílu.

Suché - sladké: Suší ale rozumně.

Žádné komentáře:

Okomentovat