V rámci jarního úklidu jsem si dělal pořádky ve svých zásobách a vytipoval si vína, která bych měl vypít co nejdříve, protože jinak bych mohl jen hořce litovat, že jsem si jich nevšiml dříve.
Čestné místo mezi nimi zabírala Frankovka 2009 od slováckého vinaře Štěpána Maňáka. Těšil jsem se na ni hned z několika důvodů:
- Frankovka, jako odrůda, mě baví. Přál bych si, aby se naši vinaři soustředili na tyto místní odrůdy. A nebo, aby se soustředili na odrůdy, kterým se v jejich kraji daří. Zatím stále pěstují pestrou škálu odrůd a působí rozpačitě, asi jako, když ve stánku prodávají noviny a pečou pizzu.
- Rok 2009 byl na Moravě skoro legendární ročník.
- Štěpán Maňák. Tohoto vinaře mají pražské vinotéky rády. Nabízejí ho asi pro ty jeho rustikální etikety. Zároveň chlapík stejného jména mi kdysi pronajímal chatu horách.
- Jde o víno zrající dlouho, 12 měsíců, v dubových sudech. Cenově se i proto pohybovalo kolem 350 korun, což je podle mě pro Moravské víno už znamení elitní kolekce.
Frankovka 2009, barrique, Vinařství Maňák
Na úvod jednu perlu. Díval jsem se na web pana Maňáka a zdá se, že se rozhodl Frankovku nedávat do barriqueu. Prostě tohle víno, co jsem pil, kdyby mě sebevíc bavilo, si už nikdy nedám, protože ho přestal vyrábět. Skoro by stálo za to se vinaře zeptat proč. Mě by to určitě zajímalo, protože Frankovka je super odrůda.
Právem ji můžeme brát za naší lokální. Sice podle dostupných údajů se nejvíce pěstuje v sousedním Rakousku, ale v závěsu jsme pak my. Tak jako tak, jde o odrůdu, které se daří právě v centrální Evropě. A co víc, Frankovka umí dávat neuvěřitelně zajímavá vína, ale stejně tak neuvěřitelně fádní. Hlavní výzvou pro vinaře, který s ní pracují, je fakt, že má hodně kyselin. Přesně proto jsou levné Frankovky téměř nepitelné kyselé vody. Proti kyselosti mimo jiné pomáhá i ležení vína v dubových sudech. Jsme zpátky u toho, proč pan Maňák Frankovku do sudu už nedává…
Na vínu ve výsledku bylo znát, že se mělo otevřít trochu dřív. Po skutečně impozantním prvním dojmu i druhém, víno ke konci trochu ztrácí dech. Když ho otevřete, máte pocit, že otevíráte kvalitní víno z Bordeaux. A jakmile se napijete, jste v tom utvrzení. Na slepém testu bych rozhodně netipoval, že jde o Frankovku ze Slovácka. Vínu dochází dech až v okamžiku, kdy si přivyknete té hutné a silné až marmeládové chuti. Najednou totiž prozřete, že za tím už není nic jiného ke zkoumání, k objevování. A to se u dobrého Bordeaux nestane.
Poměr cena výkon: Cena odpovídá dlouhému ležení v dubových sudech, které jsou drahé. Stejně tak je nákladné v nich nechávat víno 12 měsíců. S Frankovkou to udělalo divy, vyvezlo ji to do úplně jiné ligy, než je “odrůdovka z baru”. Přesto si myslím, že 350 korun jsou vinařovy velké oči. Ale spotřebitelskou volbou v tomto případě dotujete našince.
Splněné očekávání: Frankovku skoro nepoznáte. Velké víno z malé centrální Evropy!
Druhý den: Když čekáte kyselé a dostanete hutné. Na to budete vzpomínat.
Suché - sladké: Střed.
Hexenbichler, Cantina Tramin, 2013
Ukázka jak lze pracovat s lokální odrůdou. Znáte Trolínské? Já jsem o téhle odrůdě nikdy neslyšel. Říká se ji ale i Schiava nebo Vernatsch. Což už jsem jednou zaznamenal. Jde o starobylou odrůdu (což je ale i Frankovka!), která se pěstuje na německo-italském pomezí. Jméno Hexenbichler jen umocňuje lokálnost, protože odkazuje na takzvaný čarodějnický kopec z JIžního Tyrolska, z kterého pochází hrozny v stočené do této láhve.
Jde o velmi lehké, kyselkavé víno. Jeho úkolem není vás umlátit, ale jen zpříjemnit večer. Neustále si s vámi hraje jak s pingpongovým míčkem, kdy chvilku cítíte kyselinku a chvílku konejšivou harmonii.
Poměr cena výkon: Za 300 korun máte unikátní lokální víno, které dělá přednost z kyselinky. Na červené víno celkem nezvyklé.
Splněné očekávání: Co můžete očekávat od úplně neznáme odrůdy? Ale italský vinařský kraj, Alto Adige, prozrazoval, že půjde o lehčí víno, takže očekávání splněno.
Druhý den: Elegantní kyselinka.
Suché - sladké: Suché.
Žádné komentáře:
Okomentovat