Dvě verze muškátu

Od Muškátu máte dostat přesně to, co název slibuje. Každé přivonění ke skleničce správného muškátu by mělo znamenat intenzivní šťavnatý a květinový zážitek. Tohle víno je o vůni, která je vyhnaná na nejvyšší metu a samotná chuťová stránka je už jen jakýsi komparz.

Ve vinotékách a restauracích vládne Muškát moravský, jde o odrůdu zkříženou ve Šlechtitelské stanici v Polešovicích na Moravě. A určitě u nás narazíte i na původní Muškát Ottonel, který posloužil pro křížení toho moravského, takže je to vlastně geneticky jeho rodič.

Za hranicemi ale panuje trochu džungle se spoustou nalíčených pastí. Někdy tak důvěrně známý voňavý muškát může znamenat super sladké víno, jindy kyselé. Já jsem jednou šlápl na totální minu v podobě Muscadet, což je francouzské víno, kupodivu vyráběné z odrůdy Melon de Bourgogne. Všichni se těšili na voňavý zázrak a dostali totálně suché, extrémně kyselé víno, které stahovalo krky hůř než poslední knoflík u košile.

Pokud byste ale měli váhat mezi Muškátem moravským a Muškátem Ottonel, tak od prvního jmenovaného byste měli chtít super navoněné víno, kde na chuti skutečně zas tak tolik nezáleží. Je to typicky letní záležitost. Vinaři s oblibou na etikety dávají smyslnější “jemné v chuti”, ale ve skutečnosti jde čistě o stočenou vůni, která by neměla v krku nikde váznout ani zbytečně zatěžovat přemýšlením, jestli jde o dobré nebo špatné víno. Výrobně je s Muškátem moravským ten problém, že často nemá příliš mnoho kyselin, takže víno je ploché, nevýrazné či úplně nijaké.

Vedle toho Muškát Ottonel už slibuje trochu sofistikovanější chuťový zážitek. Jeho slabinou ale je, že často příliš přezraje a víno je pak výrazné, ale v závěru hořké.  

Muškát moravský, Réva Rakvice, Sluneční hodiny, 2011

Jsem velký fanda Révy Rakvice. Tohle vinařství má v Praze podnikovou prodejnu kousek od Anděla, kde prodávají vína za stejné ceny jako přímo v Rakvici. To je pro mě velký plus.

Zároveň si Réva Rakvice na nic nehraje. Není to eko bio vinařství řídící se podle cyklu měsíce a mají pro spotřebitele snad nejrozumnější cenovou politiku vůbec. Z devadesáti devíti procent koupíte víno z Rakvice přesně za tu cenu, kterou má.

To poslední procento nechávám náhodě, omylu, nějaké chybě, která může vzniknout spíše s vínem, než s jeho cenou. To byl bohužel úděl mnou zkoušeného Muškátu moravského. Čekal jsem intenzivní vůni. O tom a o ničem jiném tahle odrůda nemá být a bohužel jsem se nedočkal ani toho. Výsledek bylo hodně nevýrazné neutrální víno.

Poměr cena výkon: Za 120 korun dostane fádní nudu. Pokud se chcete opít, najdete levnější vína. Pokud si chcete užít raději sáhněte po něčem jiném.

Splněné očekávání: Promarněná příležitost. Prakticky nijaké víno v chuti i ve vůni.

Druhý den: Zklamání.

Suché - sladké: Sušší.

Muškát Ottonel, pozdní sběr, Vinařství Žůrek, 2013

Nevýraznost předchozího vína byla ještě markantnější v porovnání s Ottonelem. Parfémované a opulentní. Chuť sice opět sekunduje, ale už je znát, že jde o víno, kterému se věnovala mimořádná péče, kterou si ve větších Rakvicích nemůžou dovolit.

O Vinařství Žůrek jsem moc neslyšel, ani od nich nic nevypil, ale tenhle Muškát je velmi slušná vizitka.

Poměr cena výkon: Za 180 korun dostanete skutečně zajímavé víno, od malého moravského vinaře. Hřeje to kompletně u srdce. Dobré víno, za dobrou cenu a ještě k tomu dáváte vydělat rodinné firmě.

Splněné očekávání: Mohutná květinová vůně. Splněno. Dobrá chuť - příjemný bonus.

Druhý den: Na Žůrka se musím ještě podívat. Zdá se, že dělá dobré vína za dobré ceny.

Suché - sladké: Sušší.