Prašan, lyže, hory a sluníčko. Manžestr, svářo a hrnek čaje, který hřeje i přes rukavice. Prostě zimní idylka někde u sjezdovky. Jak do ní vtěsnat ještě dobré víno?
Rozhodl jsem se přibalit si k rukavicím, oteplovákům a šálám ještě dvě plnější červená vína. Říkal jsem si, že zahřejí promrzlé končetiny a namožené svaly. V mých představách jsem si rýsoval podvečerní chvilky na horské chatě u kamen se skleničkou těžkého hutného červeného.
A byla to střelba vedle. Ještě, že jsem nejel do Nového Města na Moravě, tam jsou z biatlonu nauční, že netrefit černou se trestá kolečkem navíc.
Vzal jsem krásná vína, ale jednoduše se absolutně netrefila do životního stylu rekreačních lyžařů, co si vyjedou na týden na hory. Těžší vína potřebují čas. Otevřete je a necháte je chvilku odpočívat, pak si je dáte do skla a pro změnu u nich odpočíváte vy. Jenomže na horách je člověk večer stahaný z lyží a těší se až se natáhne. Zároveň nechce moc dlouho vysedávat, protože raději si ráno trochu přivstane, aby si sjel manžestr a vyhnul davům. Večer je člověk utahaný a těžké víno ho maximálně tak dolomí. Od kamen navíc sálalo až příšerné vedro, popíjet v jejich blízkosti cokoliv jiného než čaj nebo vodu si říkalo o těžkou opici. Pokud máte v místnosti 32 stupňů Celsia poslední, co chcete, je ve skleničce kroužit silným červeným vínem.
Nakonec nejlépe zafungovalo prosecco, které jsem původně měli k Aperolu. Vychlazené bublinky udělaly život na horách i večer jiskrnější, a s nižším obsahem alkoholu se ráno vstávalo úplně v pohodě.
Ale nechci se chovat macešsky k červeným vínům, které jsem si sebou vzal. Za nic nemohly. Prospěla by jim jen jiná příležitost k otevření. Tady jsou:
Chateau Haut-Plaisance, Montagne Saint-Émilion, Francie, 2011
Poměr cena výkon: Víno kolem tří set. S touto cenovou hladinou je vždycky problém. Ještě to není nějak závratně drahé víno a tak má svým způsobem právo na chybičky, na druhou stranu lze dobré víno sehnat i za třetinovou cenu, takže by se za tři stovky mělo snažit. A v tomto případě je to krásné víno z Bordeaux, které ale ničím zvlášť neutkví v paměti. Průměrný výkon, za vyšší cenu.
Splněné očekávání: Všechno co by víno z Bordeaux s převahou Merlotu mělo mít. Hezké, trochu více živější než hebčí.
Druhý den: Trochu fádní, protože jsem si druhý den neříkal, že si nutně musím koupit celý kartón, přestože jsem si ho při pití užil.
Suché - sladké: Mírně sušší.
Gran Sangre de Toro, Torres, Španělsko, 2010
Poměr cena výkon: Víno zlevněné z nesmyslu na 250 korun v Tescu. Původní cena byla silně nad výkonem tohoto vína. Jde o kvalitního uznávaného vinaře. Jenomže na mě bylo víno moc intenzivně tříslovinové. Třeba za pět let bude senzační, ale teď bylo spíše průměrné.
Splněné očekávání: Většinou očekávám vína plná života, když se mi dostane do rukou Španělská láhev. Tohle mělo blíže k Bordeaux, které by si mělo ještě poležet v archivu. Cítil jsem z něj příšlib velkých věcí, rozhodně nešlo o nudné víno.
Druhý den: Do paměti se mi vryl ten tříslovinový pocit hořkosti, který zůstal v ústech jakmile odezněly ty první pocity z vína na patře.
Suché - sladké: Suché.
Žádné komentáře:
Okomentovat