Romantické víno jako od Valentýna

Máme za sebou svátek svatého Valentýna, který jsem strávil na horách, kde jsem se zkoušel propít dvěma láhvema těžkého červeného vína, abych přišel na to, že na hory se má vozit prostě a jednoduše prosecco.

Valentýn celým tím svým laděním do barvy lásky si podle kdekoho žádá růžové víno. To je rychlá asociace. Ale ruku na srdce, hodí se růžové víno k Valentýnu ještě z jiného důvodu, kromě barvy?

  

Pro mě většina růžových vín voní spíše po karamelu nebo medu. Nic proti tomu, ale Valentýn by měl vonět spíše po květinách. Většina růžových vín představuje jednoduchý, nekomplikovaný požitek. Ale já bych si dokázal pro takový den představit nějaké rafinovanější řešení, něco co pobaví i jazyk.

Už jste slyšeli o Novém vinařství? Jde o nadšence, kteří posledních pár let zavádějí nové světové trendy i na Moravě. Často mají například víno se skleněnými zátkami. Dělají převážně bílá vína, soustředí se tedy na to, co má největší potenciál být kvalitní, než aby podléhali iluzi, že jakékoliv víno, které udělají je prostě světové, jen svět to odmítá akceptovat a nenapráskají tak každý rok třicet odrůdových vín.  Hodně také vsází na cuvée. A jedno z nich se jmenuje Cuvée 69 Love.

Cuvée 69 Love je můj tip na romantický večer. Jde o směs Muškátu Ottonel a Tramínu červeného, což jsou dvě odrůdy, které například moje přítelkyně úplně zbožňuje. Obvykle se moc nemíchají dohromady, protože obě jsou dost výrazné. Novému vinařství se ale podařilo je dát to poměru, díky kterému se doplňují a vytváří voňavé, květnaté víno, které jakmile otevřete, udělá atmosféru.

V chuti je trochu sladší, ale pořád ukrývá kouzlo, kterým se člověk může propíjet.

Rozhodně jde o lepší kousek než naprostá většina růžových vín, které seženete ve stejné cenové skupině, tedy do 200 korun.

Jakou víno si zabalit sebou na hory?

Prašan, lyže, hory a sluníčko. Manžestr, svářo a hrnek čaje, který hřeje i přes rukavice. Prostě zimní idylka někde u sjezdovky. Jak do ní vtěsnat ještě dobré víno?

Rozhodl jsem se přibalit si k rukavicím, oteplovákům a šálám ještě dvě plnější červená vína. Říkal jsem si, že zahřejí promrzlé končetiny a namožené svaly. V mých představách jsem si rýsoval podvečerní chvilky na horské chatě u kamen se skleničkou těžkého hutného červeného.

A byla to střelba vedle. Ještě, že jsem nejel do Nového Města na Moravě, tam jsou z biatlonu nauční, že netrefit černou se trestá kolečkem navíc.

Vzal jsem krásná vína, ale jednoduše se absolutně netrefila do životního stylu rekreačních lyžařů, co si vyjedou na týden na hory. Těžší vína potřebují čas. Otevřete je a necháte je chvilku odpočívat, pak si je dáte do skla a pro změnu u nich odpočíváte vy. Jenomže na horách je člověk večer stahaný z lyží a těší se až se natáhne. Zároveň nechce moc dlouho vysedávat, protože raději si ráno trochu přivstane, aby si sjel manžestr a vyhnul davům. Večer je člověk utahaný a těžké víno ho maximálně tak dolomí. Od kamen navíc sálalo až příšerné vedro, popíjet v jejich blízkosti cokoliv jiného než čaj nebo vodu si říkalo o těžkou opici. Pokud máte v místnosti 32 stupňů Celsia poslední, co chcete, je ve skleničce kroužit silným červeným vínem.

Nakonec nejlépe zafungovalo prosecco, které jsem původně měli k Aperolu. Vychlazené bublinky udělaly život na horách i večer jiskrnější, a s nižším obsahem alkoholu se ráno vstávalo úplně v pohodě.

Ale nechci se chovat macešsky k červeným vínům, které jsem si sebou vzal. Za nic nemohly. Prospěla by jim jen jiná příležitost k otevření. Tady jsou:

Chateau Haut-Plaisance, Montagne Saint-Émilion, Francie, 2011

Poměr cena výkon: Víno kolem tří set. S touto cenovou hladinou je vždycky problém. Ještě to není nějak závratně drahé víno a tak má svým způsobem právo na chybičky, na druhou stranu lze dobré víno sehnat i za třetinovou cenu, takže by se za tři stovky mělo snažit. A v tomto případě je to krásné víno z Bordeaux, které ale ničím zvlášť neutkví v paměti. Průměrný výkon, za vyšší cenu.

Splněné očekávání: Všechno co by víno z Bordeaux s převahou Merlotu mělo mít. Hezké, trochu více živější než hebčí.

Druhý den: Trochu fádní, protože jsem si druhý den neříkal, že si nutně musím koupit celý kartón, přestože jsem si ho při pití užil.

Suché - sladké: Mírně sušší.

Gran Sangre de Toro, Torres, Španělsko, 2010

Poměr cena výkon: Víno zlevněné z nesmyslu na 250 korun v Tescu. Původní cena byla silně nad výkonem tohoto vína. Jde o kvalitního uznávaného vinaře. Jenomže na mě bylo víno moc intenzivně tříslovinové. Třeba za pět let bude senzační, ale teď bylo spíše průměrné.

Splněné očekávání: Většinou očekávám vína plná života, když se mi dostane do rukou Španělská láhev. Tohle mělo blíže k Bordeaux, které by si mělo ještě poležet v archivu. Cítil jsem z něj příšlib velkých věcí, rozhodně nešlo o nudné víno.

Druhý den: Do paměti se mi vryl ten tříslovinový pocit hořkosti, který zůstal v ústech jakmile odezněly ty první pocity z vína na patře.

Suché - sladké: Suché.

Bordeaux za euro

Bordeaux. Velké jméno ve světě vín. Ceny za některé láhve jsou vyhnané až za mléčnou dráhu. Ale najdou se zde vína doslova za pár korun. Bordeaux, které koupíte v sámošce za sto korun.  Odečtěte náklady na dovoz, marži obchodu, cenu skleněné láhve a jsme někde na euru za obsah. 

Jaké víno můžete za takovou cenu dostat? Vyzkoušel jsem dvě. Jedno bylo typicky levobřehý blend - tedy v hlavní roli Cabernet Sauvignon, dochucený Merlotem a Cabernet Francem, druhé bylo pravobřehý a stěžejní úlohu převzal Merlot.

.

Bordeaux, neročníkové

Víno za pár korun, které tak neskutečně dobře sehrálo svojí roli při večeři. Živý důkaz toho, že člověk nemusí utrácet, aby si mohl dovolit francouzské víno každý den k večeři. Bavilo mě, jak ke každému soustu dodává šmrnc.

Pak jsem si nalil skleničku hezky v klidu a proskenoval jsem si ji. Nevýrazná, slabá vůně, trochu zatuchlé, čehož si jde všimnout zejména, když ho necháte chvilku prodýchat.

První informace, když se napijete je příjemná. Docela dobré víno. Jenomže dobré víno tento dojem zanechává delší dobu. A tohle s každou další vteřinou na patře ztrácelo. Objevovala se kyselost až zažluklost. Po vínu v ústech zůstal pocit jako v polepšovně.

Stolní víno mi přijde trefné označení a konečně chápu co je jím myšleno. Víno k večeři, které samo neobstojí.

Rychlé info:

Poměr cena výkon: Za cenu kolem devadesáti korun dostanete stolní víno z dovozu. Lokální stáčené víno by asi bylo lepší volba a asi i levnější. Výkon tak mírně pod cenou.

Splněné očekávání: Bál jsem se:) A přitom šlo pít, k jídlu úplně krásně!

Druhý den: Baví mě ta diametrálně jiná vzpomínka na tohle víno, když jsem ho měl u jídla a když jsem ho měl samotné.

Suché - sladké: Sušší.

Bordeaux “Resérve Tradition”, 2007

Jde o víno, které se pyšní tituly odkazující k tradici, a označením “resérve”, což v Bordeaux nic zvláštního neznamená. Respektive, není popsáno, co by to mělo znamenat, takže se to nekontroluje a může si takto nazvat každý vinař cokoliv.

Většinou jde jen o marketingovou snahu nahnat vínu nějakou reputaci, i když někdy to může odkazovat k tomu, že si víno déle zrálo v sudu.

Merlot, který v tomto vínu převládá, dává jiskru i takto starému ročníku. Osm let je pro levnější vína skoro smrtelné. Proto má můj velký obdiv, že to přežilo v milém a pitelném stavu.

Dokonce se dalo pít i samo o sobě. Ve vůni hodně mdlé, o to příjemnější v chuti. Otevřeno o den později a vypito daleko dříve než předchozí láhev.

Rychlé info:

Poměr cena výkon: Tohle víno s cenou kolem sto korun rozhodně nedělalo ostudu svému kraji a představuje slušný kompromis mezi cenou a chutí.

Splněné očekávání: Do puntíku. Dostal jsem co jsem čekal.

Druhý den:  Dopíjel jsem druhý den a drželo se stále ve své kondici, z chuti ztratilo jen minimum.

Suché - sladké: Sušší.