Vánoce 2014 jsem vyhlásil za toskánské svátky, protože jsem měl už od konce listopadu nezměrnou chuť nakoupit si ohromné množství vína Chianti a propíjet se jím skrze celý advent. Asi protože jsem si zrovna pročítal kapitolu o italském víně, kde bylo spoustu tipů jak za rozumnou cenu sehnat relativně neznámá, ale zároveň vysoce kvalitní a uznávaná vína.
Nakonec jsem přeci jenom rozhodl rozšířit obzory a vyzkoušet i další toskánské perly, které nejsou nutně jen Chianti.
Tenhle týden si ale chci zhodnotit právě dvě vína Chianti, která jsem si nadělil a které jsou typické svým italským šmrncem. Ve Francii dělají noblesní harmonické vína, v Itálii rádi harmonii trochu naruší. Je to takový rukopis chutnající po drzém sebevědomí. Dlouho jsem hledal, jak tu chuť k něčemu přirovnat, až jsem narazil na úplně prosté konstatování, že Chianti typicky chutná po višních. Podle mě je to jakási chuťová nadstavba, drzý italský višňový podpis.
Dvě informace, které byste měli znát než si Chianti koupíte:
- Věnujte pozornost výběru. Jak jsem si ověřil není Chianti jako Chianti, i když pro vinaře platí stejná pravidla hry.
- Vína mívají kolem 14 procent alkoholu. Přestože působí lehce, docela klidně by umlátily i tak žíznivého pijáka jako jsem já.
O tom, jak se za italskou eleganci jménem Chianti skrývá i soubor jasně daných pravidel a technicistních postupů, jsem už psal. Hlavní je ale vědět zhruba tohle: Chianti má tři kvalitativní úrovně: Chianti, lepší pak má být Chianti Classico (jak se smí nazývat jen vína pěstovaná v srdci regionu, kde se víno pěstuje tradičně a vlastně to vůbec nezaručuje, že bude lepší) a na vrcholu je pak Chianti Classico Riserva, kterému se dává více času na zrání v sudech a vůbec se o něj více pečuje.
Já jsem si vychutnal z jednoho ročníku 2011 víno z Chianti Classico a víno z vedlejšího regionu, které je ale vedle Classica považován za nejkvalitnější - Rufina.
Chianti Rufina, Fattoria Selvapiana, 2012, 295 Kč
Vždycky se snažím nehodnotit víno jen podle láhve, ale všechny toskánské vína, které se mi dostali do rukou jsou prostě učebnicí stylu a pádný důkaz, že dobrý obal umí konzumenta správně naladit.
Navíc vila na obalu má skutečný předobraz v usedlosti Selvapiana, podle které se jmenuje i výrobce tohoto vína. A další perlička - usedlost a tedy i vinařství patří stařičké paní Francesco Giuntini Antinori. A příjmení Antinori znamená ve světě Chianti hodně. Rodina Antinori vinaří už po 26 generací a v historii ji lze dohledat až do roku 1385. Značku Antinori ale drží bratranec paní Francescy - Piero Antinori, který jako jeden z prvních začal experimentovat s vínem a stojí na začátku trendu Supertoskánského vína a patří i k vinařům, kterým se podepsali na tom, jak dnes Chianti chutná.
Víno mělo krásnou tmavě rubínovou barvu, ale na tomhle místě bych se chtěl trochu omluvit, že jsem ji nezvládl pořádně vyfotit. Stojí za tím hned několik důvodů - víno bylo silné a má vůle fotit slabší, světelné podmínky byly nic moc, takže fotky moc nevyšly a ve výsledku se barevně nijak zvlášť nelišilo od druhého zkoušeného vína.
V chuti mi skvěle seděl Chianti višňový podpis. Byla to jen taková tečka na závěr v chuti, ale zároveň dostatečně výrazná. Ale věřím, že jde o otázku vkusu a někomu to naopak nemusí sedět.
Citlivost na alkohol, kterého je v Chianti hodně - 14 procent, je zdá se různá. Při prvním loku mi přišel alkohol hodně patrný, s dalšími ten pocit opadal. Ale ozývaly se i hlasy, že je to úžasně lehké víno, které se postupně měnily v pravý opak, že je víno moc silné.
Rychlé info:
Poměr cena výkon: Za cenu kolem tří stovek už chci velmi dobré sváteční víno. A to jsem dostal. Není to super výkon, ale odpovídající výkon.
Splněné očekávání: Jsem velký obdivovatel italské nebojácnosti udělat víno jemné, silné, harmonické a přesto s jedním výrazným prvkem na závěr. A tohle víno mi sedělo.
Druhý den: No hrozný. Je to silák. Pijte s rozumem a asi i s jídlem.
Suché - sladké: Sušší.
Chianti Classico "Granaio", Melini, 2011, 238 Kč
Vinařství Melini má trochu pohnutější historii. Začínalo v roce 1705 a jeho majitelé chtěli vyrábět moderní vína. A takže jo. Jejich Chianti pomáhali prošlapat slávu tomuto regionu. Jenomže jak byla žádáná, tak to vinařství v průběhu času neuneslo a začalo dělat horší vína. A co hůř, začalo je dávat do tradičních láhví fiasco, opletené lýkem a tvářilo se, že to je to pravé Chianti. Zkazili si pověst.
Dnes ale platí opět za seriózní vinaře, patřící do velké skupiny. Jejich vína představují dobré Chianti za rozumnou cenu.
V barvě se tohle víno z původního klasického vnitrozemí, kde se Chianti pěstuje nijak neliší od Rufina. Kde ale já spatřoval změnu - ta je v intenzitě višňové dochuti. Pro to si tohle víno kupuji a tady mi to přišlo málo razantní, málo sebevědomé. Víno jinak působilo lehce i přes své velké množství alkoholu a skutečně bylo dobře odvedenou prací.
Ve výsledku u mě ale trochu prohrálo právě tou korporátností. Jde o víno, které má chutnat mase, takže je ve výsledku trochu nemastné neslané. Více než u předchozího vína se bojím, že kdybych ho ochutnal poslepu netipnul bych si, že jde o Chianti.
Rychlé info:
Poměr cena výkon: O šedesát korun levnější, ale požitek také menší. U tohoto vína se podle mého cena měla pohybovat ještě trochu níž, pod dvěma stovkami a bylo by Chianti lidovka. Výkon menší než cena.
Splněné očekávání: Višňovou tečku jsem trochu postrádal, nebo byla příliš jemná, slabá, ustrašená a šlo tak spíš o dobře zvládnuté červené víno bez dalších ozdobiček.
Druhý den: No hrozný. Opět je to silák a dávat si dvě takové vína za večer může radikálně měnit program následujícího dopoledne.
Suché - sladké: Sušší.
Žádné komentáře:
Okomentovat