Ale i slavné Brunello se vyrábí z místní odrůdy révy nazvané Sangiovese, což prý znamená krev Jupiterova. Po pravdě bych našel jiné zajímavosti, které na této odrůdě vyzdvihovat, než že jí pojmenovali podle krve pohanského božstva. Nikde jinde než v Itálii se s ní moc nesetkáte. A snad ještě méně často objevíte Sangiovese na přední etiketě láhve. Neumím si představit, že poběžíte do obchodu pro lahvinku Sangiovese. Tahle odrůda je prostě trochu zákulisní. A přesto je to hvězda, primadonna a miláček Itálie. A nejen. Troufnu si říct, že patří do pětky nejdůležitějších odrůd révy na červené víno.
Konkrétně Brunello se vyrábí z klonu Sangiovese, které je ještě trochu tmavší proto se mu začalo říkat právě Brunello - “krásně temný”.
No a kdo chce zkusit o čem asi tak je Brunello a přitom nedávat horentní sumy za tuhle legendu, může si koupit Rosso di Montalcino, které je dělané ze stejného klonu Sangiovese, jenom se mu nedostává tolik pozornosti a péče. I tak je to ale víno, které se cenově pohybuje v řádu několik set korun. Jde o cenové doporučení mého velkého oblíbence Kevina Zralyho, chlapíka, co naučil Američany rozumět vínu. Ten si mimo jiné kromě na vínu zakládá i na vinařích a tady si musím rýpnout. Italské víno je v Česku k dostání skutečně ve velkém množství, ale jakmile dojde o hledání kvality, je to značný problém. Z vinařů, které Zraly doporučuje, sotva dováží do Česka tak jednoho.
Vino Nobile di Montepulciano je další tip od Zralyho a další toskánský velikán vyráběný ze Sangiovese, tentokrát trochu dokořeněný dalšími odrůdami (5% Colorino, 5% Mammolo). Víno má dojemný český překlad “noblesní víno z Montepulciana”.
Chtěl jsem tyhle dvě vína postavit proti sobě i proto, že mají podobné jména. Montalcino a Montepulciano. Ale má to i jiný úhel pohledu. V Montalcinu vyrábí vína 100 procentně ze se Sangiovese, v Montelpulcianu naopak používají kupáž, kromě Sangiovese, která je stále dominantní přidávají i další místní odrůdy. Můžou tedy ještě o trochu více ovlivnit výslednou chuť.
Montepulciano je asi u nás známější. Zejména Rosso di Montepulciano se pomalu dostává do podvědomí jako “dobré italské víno”. Ve skutečnosti je to opět levnější a méně vyvoněná verze vína Vino Nobile.
Vino Nobile di Montepulciano, Tenute del Cerro, DOCG 2011 399 Kč
Opět jde o víno, které je jemné a něžné při prvních doušcích jako pohyby baletky a nakonec z vás může vymlátit duši s razancí netrpělivé řeznice. Není radno 13,5 procenta alkoholu podceňovat, a začínám rozumět proč se tyhle “supervína” podávají k jídlu. Takže na to určitě pozor. Jde o velmi dobře udělané víno, která působí lehce. Ale převážně protože skutečně není zžíravě kyselé, ani okázale sladké, ani příliš trpké. Je ladné a přesto silné.
Jde skutečně o jemné víno, kde už člověk oceňuje detaily. Je to kategorie “vážná hudba”. Komplikované, sofistikované, erudované, ale neřve a nehlučí nějakou jednoduše uchopitelnou vlastností. Není to pop na tři akordy s refrémem.
Sám jsem se podobným vínům vyhýbal, zejména proto, že jsem si říkal, že to ještě neumím ocenit. Je to skutečně pro lidi, kteří ocení jemnost a neujíždí zrovna na čokoládě.
Rychlé info:
Poměr cena výkon: Za čtyři stovky chci mít z vína zážitek. A v tomhle případě jsem dostal dobře odvedenou práci, ale žádné emoce.
Splněné očekávání: Možná, že taková noblesní vína z Montepulciana jsou všechna. Jemná, harmonická, ale zaměnitelná. Já doufám, že taková vinařská legenda skrývá trochu více než nesmělé gentlemenství.
Druhý den: Říkám si, že si musím zkusit koupit, ještě nějaké abych se rozhodl, jestli jde o drahé, jemné a nudné víno, nebo jsem akorát na takové narazil na poprvé.
Suché - sladké: Sušší.
Rosso di Montalcino, Lambardi, DOC 2011 369 Kč
Mladší, divočejší brácha Brunella, který je díky bohu taky levnější. I vedle Vino Nobile působilo červené z Montalcina živeji a zapamatovatelněji. To já umím ocenit. Jsem poměrně minimalista v tom, že mě baví na víně jeden prvek, který vystupuje. Respektuji naprostou eleganci, která je jemná a harmonická ale vlastně nepopsatelná a ani jinak nepolapitelná jako konkurent z Montepulciana, ale bližší je mi, když to má nějaký charakteristický rys.
Rosso di Montalcino mělo jasnou vůni, alkohol nebyl znát a přesto ho bylo ve vínu dost. Vytvářelo i hezký pocit v ústech. Někdy se ústa po červeném vínu, vinou tříslovinou stahují, tady ne, což svědčí o tom, jak vše souznělo a přesto měl výsledek lehký nádech višní, který mě tak baví na Chianti. A Rosso v sobě má tu italskou drzost, udělat víno s nádechem višní.
Poměr cena výkon: Otázkou zůstává jestli za podobnou cenu neudělá daleko větší službu nějaké lepší Chianti, které višněmi v chuti také oplývá. Ale dá se jinak říct, že jde skutečně o elegantní, velké víno rovné své ceně.
Splněné očekávání: Daleko lépe si dokážu představit a porozumět, proč jsou tato vína tak ceněna a vyhledávána než u Montepulciana.
Druhý den: Rád zainvestuji do dalšího vzorku.
Suché - sladké: Sušší.
Žádné komentáře:
Okomentovat