Znáte soutěž na České televizi Méně je více? V těch svých pár minutách za opojného hudebního doprovodu laškovní elektrické kytary se snaží diváka nahlodat myšlenkou, že “někdy méně znamená více”.
Osobně si myslím, že to je myšlenka, která by se měla v gastronomii vyzdvihovat do nebe. Nejde jen o to, že jeden úžasný řízek je stokrát lepší než výlet přes půl republiky s vouchery na “tolik řízků, kolik se jich do vás vejde”. Stejné pravidlo, že méně je ve výsledku více, mě vlastně přimělo začít psát tenhle blog a platí tedy skvěle i pro víno. Rozhodl jsem se raději vypít dvě lahve vína týdně, než jako dřív do sebe každý den kopnout jednu lahev. Díky tomu se snažím si pití vína víc užít, víc zapamatovat, víc plánovat, a ve finále se nebojím si dopřát kvalitnější a dražší vína.
Do teď jsem pokládal za svůj velký objev Sauvignon z Nového Zélandu. Prakticky jakýkoliv, od jakéhokoliv vinaře a jakýkoliv ročník a stejně tak i jakékoliv ceny. Úžasně aromatické, plné víno s jasnou a výraznou chutí po kopřivách. Tenhle Sauvignon vás zavede do úžasného světa, kde jasných a jednoduchý vjemů. Je to skvělý relax.
Jenomže naposled jsem si dal na deci novosvětského Sauvignonu, skleničku rakouského zeleného Veltlínu. Zkuste si to sami. Ten kontrast je neuvěřitelně vypovídající. Daleko lépe než celý článek postihne a vysvětlí rozdíl. Dost možná jsem měl štěstí na velmi dobrý Veltlín ale Sauvignon najednou působil přepáleně. Moc sladký, moc převoněný, moc jednoduchý. Vedle toho rakouské víno bylo jemné, až trochu záhadné, a nutilo k pozastavení a zamyšlení. Jasně, naplnilo právě tu myšlenku, že méně je někdy více. Někdy je ta jemnost prostě krásná.
Vím, že je to šíleně dlouhý úvod k Veltlínu, ale nevím jak jinak ho uvést. Dřív jsem k této odrůdě měl oprávněné výtky. Většinou je totiž v Česku synonymem levného kyselého a nepodařeného vína, které z nějakého důvodu přežívá na různých akcích jako jsou divadelní přestávka, plesy a podobně.
Pít dobrý Rakouský Veltlín je jako byste se v klidu začetli do románu o aristokratech. Zavítáte s ním do společnosti načechraných sukní, složitých účesů a konverzací plné kudrlinek a vytáček, a kde je slovo “přejemnělost” výrazem úcty a kvality, nikoliv pohrdáním.
Napsat jen, že je Veltlín jemný, v chuti velmi nepatrný a nesmělý by to nejspíš nevystihlo. Už jen z toho důvodu, že tohle víno začíná být stále více oblíbené a ve světě vyhledávané.
Pro nás je krásné, že to máme kousek, a vína tak seženeme poměrně levně. Je to i skvělý vzor pro naše vinaře, protože jejich jižnější sousedé skutečně věnují skoro všechnu energii do pár odrůd, které pokládají za klíčové, místo toho, aby dělali úplně všechny odrůdy, na které si vzpomenou.
Mám rád německý ryzlink a vína z Rakouska jsou méně minerální, což já třeba postrádám, ale je třeba se s tím smířit, protože naopak v nich vynikají jemné květinových tónů.
Vyzkoušel jsem tento týdne dva rakouské Veltlíny:
Weinmanufaktur Krems, Grüner Veltliner, 2013
Víno, které se prodává v neměckých a rakouských supermarketech jako REWE za necelých sedm euro a přitom z něj padnete. Super hebké, nenápadně ovocné. Když ale na něj nemáte náladu, zdá se být až vodové. Pro mě ale skvělý a po delší době úplně nový zážitek.
Josef Dockner, Grüner Veltliner, 2013
Jemné, až přejemnělé víno, které ale dalo na zadek mému oblíbenému Sauvignonu z Nového Zélandu, protože se tolik nepodbízelo a chuťově tolik nekřičelo.
