neděle 27. září 2015

Propít se Veverkou

Před pár lety jsem objevil Vinařství Libora Veverky. Zapůsobí hned v několika směrech. Design etiket patří podle mě k těm nejpovedenějším na Moravě. Nejsou ani příliš novátorské ani ani příliš předpotopní. Jednoduše se může poplést, protože v rámci Čejkovic, kde Libor Veverka působí, funguje i druhé vinařství Veverka, které má ve znaku větrný mlýn.

Od Libora Veverky můžete ochutnat i víno tak trochu jiné révy. V rychlosti: prakticky všechny vína, které pijeme jsou z hroznů révy vinné neboli Vitis vinifera. V Americe ale existuje ještě divoká réva Vitis labrusca, které ale dávala víno, o kterých se píše, že mají v chuti cosi “liščího” a dělají ho jen američtí nadšenci. Pokud si koupíte víno nazvané Radost od Veverky, tak tuhle specialitu ochutnáte. S Vitis labrusca totiž experimentuje. Za sebe můžu říct, že jsem tohle víno měl několikrát a je na hony vzdálené od liščí příchuti, spíše je příjemně ovocné.

zdroj: http://www.vinotekabaryk.cz
Příjemná ovocnost, která mi až připomíná chuť dětských bonbonů lipo, se mi váže ke všem vínům Libora Veverky. On sám sice mluví o spojování “modernější technologie s tradičními postupy, které spolu s naším rukopisem dávají vínům nezaměnitelný charakter”. Je to sice načechranější fráze, ale člověk se z ní nic moc nedozví o charakteru ani rukopisu. Takže svěží ovocnost.

Delší dobu jsem si nedělal průřezový košt nějakého vinařství, nebo odrůdy a zavzpomínat si na příjemné okamžiky s tímhle vinařem mě nadchlo. Navíc jsem chtěl vědět, jestli se někam posunul, když se minimálně dostal do kategorie kolem tří stovek.

Nakonec jsem zvolil cestu nejmenšího odporu a zašel si pro vína do Global Wines na Andělu, kde jsem si je rovnou vyzvedl, i když jsme asi dva týdny vymýšlel jak je nakoupím přes dvorního prodavače Veverky e-shop ano-vino.cz. Jenže tak dlouho jsem se rozmýšlel jaký ročník a jak to nakombinovat, až nezbyl čas pro dovoz vína.

Global Wines má všechna vína od Libora Veverky z roku 2013. Ochutnal jsme proto Ryzlink rýnský, Sauvignon Blanc, Rulandské šedé a Frankovku. Kdybych měl shrnout tento ročník pro vína od Veverky, tak byl dost nijaký. Obecně jsem měl ve vzpomínkách daleko impozantnější vína od tohoto vinaře. Pojďme si to rozebrat.

Ryzlink rýnský, kabinetní, 2013

Tohle kabinetní víno stálo 242 korun, což je velmi slušná cena. Mám doma německé Ryzlinky za daleko lepší cenu. Navíc letos jsme se Ryzlinku hodně věnoval a můžu celkem jistě říct, že tohle byl v rámci Česko-Německo-Rakouského teritoria velký podprůměr. Vůbec nechápu, proč takové víno vinař, kterému jde o své jméno, dělá. Nevýrazné kyselé nic.

Obecně si myslím, že zrovna Moravský Ryzlink nestojí za moc, ale pořád mi nejde do hlavy, proč ho musí všichni vinaři dělat a prodávat za nesmyslné částky? Proč raději tu energii nevěnují na vína z odrůd, kterým se daří? Nechápu.

Sauvignon Blanc, pozdní sběr, 2013

V porovnání s Ryzlinkem je to daleko zajímavější víno, které má ve vůni příběh. Člověku úplně stačí si přivonět. Krása.

V chuti je pak jemné, není ani kyselé ani sladké. Tím, že to není nijak výrazné víno se dobře popíjí jen tak, ale není to jen hloupý opíječ. Když vínu věnujete pozornost, je správně provedené, zajímavé a příjemné.

Rulandské šedé, pozdní sběr, 2013

V polosladkém provedení šlo už spíš o dezertní víno. Všeho bylo příliš. Příliš sladké, příliš silné, pod tou vlnou sladkosti příliš kyselé. Člověk si říká, že není umění udělat sladké víno. Stačí aby bylo hodně sladké. Kdepak. V tady platí vinařské pravidlo, že dobré víno je harmonické, kde jsou složky v rovnováze.

Vzhledem k tomu, že šlo o nejdražší víno, které stálo 266 korun, tak není třeba být milostivý. Zatímco Ryzlink bylo jen nijaké víno, tak tohle se přímo nepovedlo.

Frankovka, pozdní sběr, 2013

Chtěl bych věřit tomu, že Libor Veverka neusnul na vavřínech s cenami přes dvě stovky za lahev. Chtěl. A po Sauvignonu Blanc je právě červená Frankovka tím závanem starých dobrých časů. Je to skvělé, hebké a hřejivé víno, které potěší a 254 korun mi není za tuhle lahev líto.

středa 9. září 2015

Portugalské červené: může uspět vedle Španělského?

Portugalsko si začíná budovat novou vinařskou image. Už nevsází jen na portské, desertní, dolihované víno, které se hodí k zákusku nebo po troškách jen tak na chuť. Pomalými krůčky si tento stát u Atlantiku buduje renomé “něčeho nového”.

Přesně tohle mě na vínech baví. Být neustále ve střehu a zkoušet novinky, objevovat nové vinařské kraje nebo hledat ty zapomenuté. Je to z části dobrodružství s každou skleničkou a trošku také nikdy nekončící hon za pokladem, kdy máte neustále pocit, že vám něco uniká mezi prsty.

Jakmile jsem zaregistroval dvě na sobě nezávislé doporučení, že Portugalsko je zajímavé, hned jsem ho plánoval vyzkoušet.

Na velký výběr moc nevsázejte. Portugalské vína u nás jen tak neprochutnáte, většinou narazíte jen na portské. Já popadl jedno červené víno v Global Wines v rozumné cenové kategorii. Na výběr jsem měl ze sedmi červených vín. Dvě se pohybovali kolem 115 korun, což mi přijde na dovážená vína jako nerozumně nízká cena, kde nemůžu očekávat žádnou kvalitu.  Čtyři se pohybovali od tří set výše, kde už zase není žádné umění narazit na dobré víno. Zůstalo tak na mě Evel Tinto Douro za 195 korun. 


Má jít o víno s “Intenzivní vůní ovoce, zeleného tabáku a sladkého koření. V chuti plné, suché, komplexní s pěkným závěrem. Aroma s tóny červeného bobulového ovoce a znovu tabáku.” Už jsme si zvykl, že mám jiné zážitky, než mi líčí distributor.

Aby to stálo za to, vzal jsem si na srovnání Rioju z vinařství Marqués de Cáceres. Ročník 2008. Z mého pohledu dost těžká váha. Věhlasný region, skvělý vinař, dobře uleželé. A srovnání stálo za to.

Grilovací víno proti zádumčivému

Evel Tinto se odkazuje na řeku Douro, kde se sklízí hrozny na portské. Můžeme obdivovat jistou odvahu. Jistota, že si někdo koupí v globálním měřítku portské je násobně větší než láhev Evelu Tinto. Na druhou stranu náklady na výrobu portského jsou daleko větší než na výrobu klasického vína, takže větší marže za trochu toho rizika asi stojí.


Víno je hladké, snadno pitelné a ploché. První hlt chutná stejně jako poslední. Nijak se nerozevře. Snad jen pokud s ním zapíjíte maso, třeba grilované, jak jsem to udělal já, tak hned poznáte, že si tahle kombinace dobře rozumí.
Ale pořád za dvě stovky si koupit nekomplikované víno ke grilu, pro to nemusíme jezdit do Portugalska, takové seženete kdekoliv. Takže za mě celkem nevýrazné víno. Bílé víno, o kterém se daleko více mluví, může být zajímavější. To jsem sice koupil, ale vypilo se dřív než jsem se k němu dostal se sklenkou já.

Vedle toho Rioja není žádné snadné povrchní víno. Uděláte dobře, když ho necháte prodýchat. Já v něm cítil výraznou hořkost a zároveň ovocnost. Uvědomuji si, že to může dělat spoustu lidem problémy, taky to není víno pro každého. Je to spíš pro ty, kdo si nad ním rádi posedí, prozkoumávají ho a mají samotné pití jako zážitek. Rioja je spíše hlavní náplní večera než kompars k jiné zábavě.

čtvrtek 3. září 2015

Letošní burčák? Dobrá sezóna

Včera jsem neodolal dát si první letošní skleničku burčáku. Přivezli ho z vinařství Petr Skoupil a mělo jít o Irsai Oliver. Alespoň to tvrdila prodavačka, podle mě to mělo daleko více z chuti Muškátu moravského.


Buď jsem měl hned na poprvé mimořádné štěstí, nebo se ukazuje, že letošní burčák bude úžasný. Optimisticky věřím spíše druhé variantě.

Jemné perlení, sladké tak akorát a skutečně výrazna šťavnatá ovocná chuť. Na letošní burčák budu pravděpodobně vzpomínat velmi rád.